Domů

Z lidí dělám notoriky, žertuje majitel pěstitelské palírny ovocných destilátů

Že zájem o jeho služby je, dokumentují čísla. Jenom oproti loňské sezoně se zvýšil počet lidí, kteří si chtěli nechat vyrobit domácí kořalku, o sto padesát. Jezdí k němu z Trutnova, Kolína, Liberce i ze Zlína! Mladí i staří. „Začíná toho být až moc,“ usměje se čerstvý dvaašedesátník. Třeba loni zavíral palírnu 12. června, aby ji dal do gruntu, a 3. července už znovu pálil třešně. „Jedná se prakticky o celoroční provoz,“ poukazuje rodák z Hořic. Vyučený zedník-obkladač, který dříve vlastnil stavební firmu a pracoval i v tepelném hospodářství, má s přítelkyní Hankou občerstvení na Vřešťově. Kiosku se v kempu daří, je ovšem letní záležitostí, a tak hledal něco, čím by se uchytil přes zimu. Problematika pálení alkoholu ho odjakživa zajímala. „Doma mám i staré knížky z dob, kdy sem Hitler přitáhl jednokotlové pálení,“ prozrazuje. Nejbližší palírna v regionu ale fungovala až ve Vestci u České Skalice. A tak bouchl do stolu a rozhodl se, že si zařídí vlastní dvoukotlovou pálenici. Objel veškerá podobná zařízení široko daleko a majitelů se přitom vyptával, co by dnes už udělali jinak. Sbíral střípky, aby si pak celý systém sám naprojektoval a pustil se do zajímavé přestavby chlíva na palírnu. Trvalo to pět let. Zařízení si koupil starší používané z Moravy. „A třeba vyčistit tu měď byla pořádná dřina,“ hlásí. „Víte, on je typ člověka, který neodflákne žádnou práci a všechno musí mít do detailu. Normálně jsou báby, které musí chlapy do práce honit, ale já ho naopak musím honit z práce a třeba se i rozčílit, aby už šel domů,“ tvrdí přítelkyně Hanka a začne vypravovat historku o tom, jak učil ženské strouhat křen. „No néé, já už tu láhev musím zavřít, ona se asi nadýchala,“ dobírá si pan Horák svou paní. Díky tomu, že palírnu budoval sám, ušetřil dost peněz. Hodnota zařízení přesto šplhá přes milion. „Když jsme otevírali, seděla tady v křesle celnice z Pardubic a říkala, že je to nejlepší palírna, jakou kdy viděla,“ vybaví si rád slova policistky. Letos například ještě předělával topení ze dřeva na plyn. „Se dřevem jsou totiž čím dál tím větší trable. Není, je drahé a lidi mi to tady i kradli,“ vysvětluje svůj krok, proč předělal kotle na propan. Výrobě pálenky to však neuškodilo. Ba naopak. Topení je teď mnohem lépe regulovatelné. „Hlavně je to výhoda na druhém kotli, kde to potřebuji pomalu ohřívat, aby i ten předkap probíhal pomalu. Tím se alkohol zbavuje škodlivých látek. Jakmile by se to ohřálo rychle, vlítne tam líh,“ proniká už do tajů samotného destilačního procesu. Ten na oko vypadá jednoduše. Ze sudů se natáhne kvas do velkého kotle, odsud přejde destilací do záchytné nádrže, následuje přepuštění do malého kotle a potom se destiluje podruhé. No, zase taková brnkačka to není. Daleko důležitější procedury se však odehrávají týdny a měsíce předtím - výroba kvasu a kvašení. „Kdo to umí, může si kvas udělat sám, ale málokdo má třeba drtič na jablka nebo hrušky. Švestky se zase musí dobře rozmačkat, aby se v sudu nedělaly hroudy a nechytlo to plíseň,“ pronáší vlastník pálenice, že kdo nemá možnost nebo si neumí kvas připravit, může si k němu přivézt rovnou ovoce. Jednou takhle od lidí přebíral švestky rozmixované včetně pecek na kuchyňském robotu, což muselo dát obrovskou práci naplnit sud, ale on jim řekl, ať se nezlobí, že tohle nebude pálit, jelikož jádra jsou kyanid. „Jeden Moravák už mi taky radil, ať tam nechávám víc pecek, že to pak voní, ale to se přesně nemá. Já radši dvě třetiny vyhodím, pálenka sice tak nevoní, ale chuťově je lepší a není tak natrpklá.“ „A kdo chce mít kvalitní kořalku, musí mít kvalitní ovoce,“ zdůrazňuje. Lidé se prý často domnívají, že úrodu na zahradě vezmou hráběmi a můžou z toho pálit. „Blbost! I jedno shnilé jablko zkazí celý kvas a z té pálenky je to pak cítit.“ Do všeho ovoce, co pan Horák nakládá, přidává kulturní kvasinky, jež podporují vyšší výtěžnost alkoholu a zároveň zabezpečí zdárný průběh procesu. „To je strašně důležité - nastartovat správné kvašení. Když to chytne špatné, tak materiál může být dobrý, ale přesto se zkazí,“ varuje. Sudy má tak stále pod pečlivým dohledem, protože do toho, co se děje uvnitř, hodně promlouvá počasí. „Pálil jsem jablka, která vykvasila po čtrnácti dnech, ale třeba teď mi teprve venku kvasí ta, která byla přivezena v listopadu,“ poukazuje, že letošní zima byla tuhá. Například ani švestky naložené po 20. září nestihly dojít. Jak dlouho tedy kvašení trvá, závisí na teplotě, druhu ovoce i odrůdě. A vzhledem k tomu, že úroda nebývá nikdy stejná, nedá se ovlivnit, kolik cukru bude v ovoci, získává si proto každá pálenka originální chuť. Mezi nejčastější ovoce, které mu zákazníci vozí do pálenice, patří švestky, jablka a hrušky. „Ale vypálit se dá všechno,“ konstatuje Jiří Horák. Zkoušel třeba i ananas. „Jedné paní jsem pálil rakytník, to jsou takové malinké kuličky, muselo to dát strašnou práci nasbírat čtyřicet litrů. Má tvrdou slupku a strašně dlouho kvasí,“ uvádí další příklad. „Výborný je černý rybíz a pil jsem dokonce i pálenku z piva,“ dodává, že ochutnal opravdu netradiční tekutiny. Přes den v palírně si ovšem tak často panáčka nedá, jak by se mohlo zdát. Koštuje jen v případě, když se mu něco nezdá. „Když cítím, že mi tam zavoní něco jiného, tak si jen malinko líznu, abych zjistil, co to je,“ říká. „Jinak to ani nejde, to bych byl furt nalitej,“ směje se. Nějakou tu štamprli polkne až večer - ve svojí on-line „hospodě“ s kamarádem z Častalovic, co mu sem jezdí pomáhat tahat sudy. Názorná ukázka pro naši redakci, jak si dva senioři připíjejí přes Skype, na sebe nenechá dlouho čekat. Zatímco ve vedlejší místnosti po malých čůrkách vytéká z kovové trubky do kbelíku budoucí slivovice. „Je tam 200 litrů kvasu. Když je dobrý, přiteče z prvního kotle třeba 60 litrů a z druhého to pak třeba bude patnáct dvacet,“ podává bleskově informaci. Finální produkt to však není. Alkohol přijde ještě zředit vodou. „Já ředím na 51 procent. Když se pak nechá doma tři týdny odvětrat, je z toho 50 procent, což je ta pravá chuť pro pálenku,“ dodává a radí, že správná kořalka se má pít v pokojové teplotě, aby byly cítit všechny její chuťové látky. Vyplatí se v dnešní době vozit ovoce nebo kvas do palírny, když si pálenku můžete koupit v obchodě? „Vyplatí se to určitě, protože v obchodech zaprvé moc padesátku neseženete a zadruhé je to všechno ochucený líh, kdežto tohle je kvalitní,“ nepřipouští diskuzi pan Horák. „Moje paní mi nadává, že z lidí dělám notoriky. Jeden den se ožerou a druhý den chlastají znova, protože jim po tom nic není a nebolí je hlava,“ směje se. Letos poprvé poslal svůj výrobek do soutěže a se slivovicí z loňské sklizně zvítězil na Nýrovském koštu. Roční limit povolený zákonem pro pěstitelské pálení je 30 litrů stoprocentního alkoholu na společnou domácnost, tedy 60 litrů padesátiprocentní kořalky. Nechat si vypálit pálenku ale nemůže kdekdo. Pouze vlastník pozemku přivezeného ovoce. „Problém je, že třetina lidí to ani pořádně neví, jestli jsou vlastníky pozemku, takže už jsme zaplatili i několik pokut,“ naznačuje Jiří Horák. Z tohoto důvodu se tak letos rozhodl investovat třicet tisíc do počítačového programu, který zákazníky bude kontrolovat. Lhotecká palírna průměrně za měsíc vypálí kolem 3000 litrů pálenky. Celá destilační aparatura je zaplombovaná a veškerý alkohol protéká skrz počítadlo. Z každého vypáleného litru míří jedna kapka bokem do nádobky, kterou jezdí každý měsíc kontrolovat celníci a počítají z ní spotřební daň. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.czfoto: Miloš Šálek