Domů

Vrchlabský starosta Jan Sobotka prošel náročnou školu života

Pane starosto, pracujete dvacet let v komunální politice. Přesto je možné, že vás obyvatelé Trutnova a jeho okolí příliš neznají. Jak byste představil sám sebe?Jsem starostou Vrchlabí páté volební období. Duchem sportovec, srdcem Krkonošák. Když jsem se rozkoukal v pozici starosty, uvědomil jsem si, jak je důležité postarat se i o ta území, která charakterizují a reprezentují náš region. Když v roce 2000 vznikl Krkonoše - svazek čtyřiceti měst a obcí, stal jsem se v roce 2003 rád jeho předsedou. Velmi zřetelně, společně se čtyřiceti starosty a starostkami, vnímáme, že hlas regionu musí být vnímán, musí být slyšet a musí být slyšen. Protože kdyby nebyl, budou zaznívat jiné hlasy z jiných koutů republiky. A je přeci důležité ty hlasy přinejmenším vyvažovat. Vše má svůj vývoj. Dnes mohu ze své pozice připomínkovat strategické materiály, postupy, dopravní obslužnost, regionální rozvoj, cestovní ruch a mnohá další témata. Jsem účasten toho procesu vývoje. Proč vlastně kandidujete do Senátu ČR?Je to hlavně proto, že jsem byl osloven hnutím STAN, jestli bych se, jako nezávislý kandidát, nepokusil zabojovat o uvolněný mandát do Senátu, který zanikl panu Hlavatému ze Dvora Králové nad Labem. Jedná se o přechodné období do dalších řádných voleb, mandát do roku 2020. Je třeba zdůraznit, že pokud se člověk rozhodne, že by to chtěl zkusit, tak bez podpory nějakého politického subjektu je to prakticky nemožné. Mojí podmínkou bylo, že v případě zvolení nebudu měnit svoje priority, že chci a budu stále pracovat hlavně pro město Vrchlabí a Krkonoše. To se v případě Senátu dá skloubit a mohlo by to mít pro naše území přínos. Důležitý pro mě osobně byl názor mé rodiny, která vidí v kandidatuře i určitý profesní posun. Jsem v politice přes dvacet let a mohl bych své zkušenosti využít i v zákonodárném sboru. Hodně mě štve, když zákonodárci přijímají normy, které jsou zcela odtrženy od reality. Ne, že by to jednotlivec mohl úplně změnit, ale můžu přispět trochou selského rozumu. V případě vašeho zvolení, co bude dál?Budu i nadále starostou Vrchlabí a předsedou Svazku Krkonoše. O starostenský post bych se chtěl ucházet i v nastávajících komunálních volbách. Pokud by se mi to nepodařilo, můj svět se nezboří, práce a cílů mám dost. Co vás překvapilo na průběhu volební kampaně? Odezva a podpora od lidí, které jsem ještě nestihl poznat osobně a kteří aktivně a lidsky pozitivně reagují na celé události. Upřímně a nezištně. Vážím si podpory zajímavých osobností z podnikatelské sféry, například Rudolfa Kaspera, který je významným zaměstnavatelem a mecenášem pro Trutnov, a dalších.  Jak se z chlapce Honzíka stal dospělý Jan?Narodil jsem se ve Vrchlabí. Veškerý volný čas pro mě představoval sport. Bydleli jsme v baráku, před kterým byl plac, na kterém jsme praktikovali všechny možné sporty. Na tom hřišti jsme byli denně. V létě fotbal nebo tenis, volejbal, na podzim bendi hokej s míčkem, v zimě se stříkal led a bruslilo se, hrál se hokej. S rodiči jsme jezdili lyžovat. Měl jsem výhodu a možnost všestranného sportování. A jak šel dál váš život?Část dětství jsem prožil v zimní internátní škole i ve Středisku vrcholového sportu na špindlerovských sjezdovkách při lyžařských trénincích. Internátní škola byla podporována tehdejším ČSTV a Svazem lyžařů. Staraly se o lyžařský potěr. Já jsem do té doby žil poněkud izolovaný život jedináčka. Internát pro mě znamenal velký kus cesty k osamostatnění a první krok k dospívání. Bylo to poprvé, kdy jsem se dostal z domova. Jak probíhal život na sportovním internátě?Zhruba padesát lyžařů a lyžařek z celého Česka bydlelo na Turistické chatě ve Svatém Petru. Dopoledne jsme chodili do místní školy, odpoledne sportovat. Lyžovali jsme jako skupina tehdejších lepších lyžařů. Potkávali jsme pana Cardala, provozního Turistické chaty a zároveň světového závodníka v běhu na lyžích, kterého jsme obdivovali. Po dvou měsících jsem se ze Špindlu vrátil zpět domů.    Jaká byla rutina ve Středisku?V zimě jsme pět měsíců lyžovali, v létě dřeli tak, abychom v tréninkových denících měli co největší objemy. Program byl stále stejný. V pondělí běh na deset kilometrů na oválu, v úterý osmdesát kilometrů jízdy na kole, ve středu posilování, ve čtvrtek, pátek a sobotu další aktivity, a tak to bylo týden co týden. Středisko mělo všechny druhy zimních sportů. S námi sjezdaři tam byli sdruženáři, skokani, běžci. Vyhodnotil bych, že to byla v té době nejvyšší forma péče státu o sportovce, kteří tak měli celoroční přípravu. Bohužel však nemělo valuty na výjezdy do zahraničí. Na jednu stranu jsme celé léto dřeli jako mezci, ale na lyžování v zahraničí jsme neměli peníze. Nevzali nás nikam, nezajistili žádné lyžování mimo republiku. Jaká je vaše pracovní minulost?Oslovil mě sjezdař Bobas Zeman s nabídkou spolupráce. V té době to byla práce kolem bývalých městských vleků ve Špindlerově Mlýně. Firma Ski klub Špindl byla nájemcem vleků Labská, Davidovka, Hromovka, Krakonoš, Stoh a „vlíček“ Esplanade. Stal jsem se vedoucím provozu a zažil náročnou školu života. Od roku 1995 do roku 1998, kdy jsem přišel na vrchlabský městský úřad, to byla jedna výzva za druhou. Povodně, stavby z vrtulníku, tři smrtelné pracovní úrazy vlekařů, těžká pracovní zranění. Zkušenosti z práce všeho druhu, ze které svým způsobem čerpám dodnes. Co bylo náplní vaší práce?Záběr byl obrovský. Součástí smlouvy byla povinnost vleky rekonstruovat. Práce nespočívala pouze v tom je provozovat, ale především připravit rekonstrukce. Od zajištění projektů, stavebního řízení, jednání se Správou KRNAP, majiteli pozemků, přes realizaci staveb, kolaudace, revize. Na co si vzpomenu, od propagace, jednání s městem a dalšími partnery, organizování závodů, provoz, stavby, nábory zaměstnanců nebo brigádníků... Přes léto jsem byl v práci se dvěma kolegy sám a dělal údržbu a vše co bylo třeba. V zimě nás bylo třicet až pětatřicet. Mohl byste charakterizovat pozici Krkonoš - svazku měst a obcí?Svým způsobem zastupuje celé Krkonoše a je důležitým partnerem v obhajobě zájmů území nejenom se Správou Krkonošského národního parku i mnoha dalším institucím. Například skiareály jdou progresivně kupředu, aplikují světové trendy a potřebné modely, vidí širší souvislosti v podnikání. Názorně ukazují, kudy a kam se bude ubírat cestovní ruch a sportovní možnosti v nejvyšších českých horách. Monitorují zájem veřejnosti a návštěvníků. Ví, o co je zájem. Vidí, jaká je poptávka, jaký by měl být servis či komfort. Členská města a obce napomáhají určit, kam a jakými cestami mají Krkonoše jít. Svazek Krkonoše musí následně zvažovat, co a jak dělat v rámci veřejně prospěšných projektů. Vzájemná spolupráce napomáhá k rozvoji celého regionu. Svazek Krkonoše, jako byrokratický aparát, má skvělé aktivní spolupracující partnery, kteří jsou měřítkem trendu a zájmů, aby nezastaral a šel s moderní dobou. Rád bych doporučil všem čtenářům, kteří zatím neznají konkrétní výsledky práce Svazku Krkonoše a hledají zdroje informací o aktuálním dění z celého turistického regionu a ze života Svazku Krkonoše, webové stránky:www.krkonose.euwww.svazek.krkonose.euwww.rozvoj.krkonose.eua také na facebookový profil: www.facebook.com/Krkonose.eu Zpracovatel / Zadavatel: Jan Sobotka / Dáša Palatková