Domů

Vítězka Česko zpívá první místo nečekala. A není to přetvářka

Co tomu říkáte?Když někdo dostává cenu a říká, že to nečekal, připadá mi to jako přetvářka. Ale dnes můžu opravu říct, že to není přetvářka. Já jsem to opravdu nečekala.Dostala jste cenu od VIP poroty, což naznačilo, že máte šanci uspět i celkově...Cena od VIP osobností mě velice potěšila. Ukázalo mi to, že jsem se některým lidem líbila, ale že by to mohlo dopadnout až takhle, to člověk nevnímá. Chtěla bych velmi pochválit úroveň finále a celé soutěže. Už semifinále pro mě bylo úspěchem, pak byl úspěchem postup do finále.Bylo hodně kvalitní a vyrovnané, že?Všichni, co se do něj dostali, jsou nevěřitelní a úžasní zpěváci. Všichni by si první místo zasloužili. Strávila jsem s nimi dva dny, byla to fajn parta. Troufám si říct, že ve finále už to bylo hodně o štěstí, záleželo na maličkostech, třeba i na tom, kdo se jak vyspí, nebo jak se komu co líbí. Všichni mají můj veliký obdiv.Podle jakých kritérií jste si vybrala písně pro finále?Do soutěže jsem se přihlásila velmi spontánně. Přihlášku jsem posílala asi dva dny před uzávěrkou. Píseň Feeling Good, kterou jsem dnes zpívala jako druhou (viz. video), je mojí oblíbenou. Že jsem jako první zpívala Modlitbu pro Martu je tak trochu náhoda. Byla povinnost zpívat jednu českou píseň, já měla v počítači zrovna tuhle. Víc českých nebylo, tak jsem sáhla po téhle. Je to písnička, které si vážím nejen proto, že je to symbol mnoha událostí, ale i její text je pro mě důležitý.Co vaše další plány s hudbou?Chtěla bych dostudovat gymnázium a jít na vysokou školu. Nevím, jestli se budu zaměřovat jen na hudbu. Určitě má ale muzika v mém životě stálé místo, mám ji ráda a chci s ní pořád kamarádit. Nedokážu si představit, že bych nezpívala nebo nehrála na klavír. Chtěla bych se jí určitě věnovat, možná na konzervatoři nebo vysoké škole. Ještě mám ale čas do maturity, uvidíme, co se bude dít.Eliška Rezková s číslem 9 se právě dozvěděla, že vyhrála Česko zpívá.Dosud jste věnovala muzice kde?Chodím v Praze do Základní umělecké školy Olešská k jedné paní učitelce a ještě k jedné paní profesorce na hodiny zpěvu, a chodím tam i na klavír. Příležitostně hraji s kamarády, co mají kapelu, třeba na školních koncertech. Teď plánujeme založit kapelu, ale tím, že všichni máme dost práce, tak je to komplikované. Ale tohle vítězství je impuls, který mi naznačuje, že bych asi měla začít konečně nějaký svůj projekt. Budu se snažit. Na muzice je krásné, že člověk může sdílet s lidmi svoje emoce a nejlepší to je, když kolem sebe máte kapelu a lidi, které vašim emocím rozumějí a podporují je. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czFoto a Video: Miloš Šálek