Domů

Václav Havel, disident, prezident a čestný občan města, by dnes oslavil osmdesátiny

Pro mnohé se jeho heslo Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí stalo životním krédem, pro jiné terčem posměchu. Každopádně osobnost tohoto významného člověka, který zemi zásadním způsobem proslavil na světové politické a kulturní scéně, z paměti nikdy nevytěsní ti, co jeho odkaz uznávají a ctí. Havel byl také součástí trutnovského prostoru. Nejen proto, že jako disident psal své hry a eseje na Hrádečku, kde se také konaly undergroundové koncerty, ale do Trutnova často jezdil. Kromě toho v roce 1974 pracoval devět měsíců v trutnovském pivovaru a právě tohle dělnické angažmá uvízlo v paměti zdejší veřejnosti asi nejvíce. Potom také asi žádný z pamětníků nezapomene na jeho návštěvu města 27. ledna 1990, kdy ho do funkce hlavy státu vynesly události listopadu 1989, které vedly k pádu komunistického režimu. Tehdy z balkonu Staré radnice pozdravil občany na zcela zaplněném Gottwaldově, dnešním Krakonošově náměstí. Čtěte také. „Tolik lidi na trutnovském náměstí nikdy nebylo. Příjezd prezidenta Havla byl velkým podnětem a dodáním síly pro práci Občanského fóra,“ podělil se o vzpomínku historik Vladimír Wolf. K další významné události došlo v listopadu roku 2010 v Uffu.  Prezident Havel obdržel od města symbolický klíč, čestné občanství a kulturní cenu za mimořádný přínos české i světové kultuře a za propagaci Trutnova. Čtěte také. Ani po pěti letech, kdy už nežije, však ve městě není žádná trvalá připomínka této osobnosti. Přesto na Havla lidé stále vzpomínají a mnohým z nich schází. „Chybí mi samozřejmě moc. Jednak v tom, že tady žádná jiná taková osobnost není, a hlavně v tom, co se tu děje, co se stalo s národem, který on pomohl dostat z komunistického otroctví,“ prozradil občan města a hudebník Josef Lábus, který od jeho úmrtí na Havla často vzpomíná. „Od té doby, kdy se stal prezidentem Klaus, jsem na něho začal vzpomínat ještě častěji a poté, co Hrad obsadil Zeman se svou partou, na Václava Havla vzpomínám několikrát denně i se svými přáteli,“ řekl.  Havlovy nedožité 80. narozeniny si připomene 15. října na velké oslavě v Praze v Lucerně. Čtěte také.  Lábus se domnívá, že by byl dnes Havel upřímně zděšen z toho, že „z nadpoloviční většiny národa, která ho kdysi nadšeně zvolila za svého vůdce, se stalo nenávistné, závistivé a xenofobní stádo primitivních buranů.“  Zároveň si připomíná, že pamětní deska v Trutnově upomínající na jeho osobnost by měla být naprostou samozřejmostí. „Osobně bych si ale představoval přejmenování trutnovského hlavního Krakonošova náměstí na náměstí Václava Havla,“ dodal.  Na Havla nijak zvlášť nevzpomíná Petr Kotyza, člen sdružení Trutnov – město draka. „Moc mi v současné době nechybí, ale nechci ho nijak hodnotit. Je to pro mě osobně kontroverzní postava, což je určitě na delší debatu,“ uvedl Kotyza, který si ale myslí, že by měl být ve městě nějak trvale připomenut. „Mně by se líbila Havlova socha, jak před sebou valí sud.“ Jak se nechal slyšet krkonošský patriot, publicista a sběratel Antonín Tichý ze Svobody nad Úpou, osobnost Havlova formátu v české společnosti chybí, a podle všeho ještě dlouho bude. „Zvláště chybí jeho mezinárodní renomé, při vší úctě, Jaromír Jágr ho nemůže nahradit. Při denním styku s českou malostí na něj nelze nevzpomenout. Ačkoli se považuji za krkonošského patriota, trutnovské pivo zrovna nemusím. Tak asi udělám výjimku a připiji mu z lahvinky s vousatým Krakonošem,“ slibuje Tichý. Zároveň si myslí, že by se Havel jako autor absurdních dramat a hybatel politického života   pravděpodobně dobře bavil při pohledu na politický a společenský vývoj v zemi. Tichý nijak nepreferuje nějakou hmotnou připomínku na Havla, za tu nejtrvalejší považuje jeho odkaz v mysli. „Negativní postoj mnoha veřejných činitelů města Trutnova, kteří mají osypky při zaslechnutí jména Havel, žádné pompézní mramory a bronzy nevyváží,“ dodal. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloslav Podzimek, Ctibor Košťál, Miloš Šálek