Domů

V Tanzánii nás obklopilo stádo slonů, vzpomíná fotograf Miloš Šálek

Proč sis letos vybral právě Afriku?V září jsem dostal textovku od spolucestovatelky z minulých let, že jsou za zajímavé ceny k mání letenky na leden do Tanzánie. Jelikož jsem ještě nebyl v černé Africe, zaujalo mě to. Dalo se dohromady šest lidí, letenky jsme koupili týden na to.Cos do té doby věděl o Tanzánii?Pár članků a cestopisů jsem o ní četl. Také o spolupráci s dvorskou zoo a národními parky Tanzánie. Jsou to s Keňou asi dvě nejznámější země, co se týče safari ve volné přírodě.Mluvil si o Africe s Marianem Vágnerem, trutnovským dobrodruhem, který tam dlouho žil?Požádal jsem ho o čerstvé informace. Na internetu je sice informací dost, ale spíš všeobecných. Osobní konzultace je ideální. Marian nám doporučil nějaká místa, řekl spoustu konkrétních zajímavých informací a vysvětlil, co nám nebylo úplně jasné. Takže jsme upravili naše původní plány a díky němu určitě byli na cestu připraveni lépe.To mě zajímá. Podle jakých kritérií jste si vybírali cestu a místa?Naše cesta nebyla dlouhá, trvala jen jedenáct dnů. Takže jsme museli vše pečlivě a efektivně naplánovat. V první řadě nás zajímaly národní parky, safari a život lidí. Měli jsme v plánu také přesuny až na Zanzibar, kde je také plno zajímavých míst. A poslední dva dny vyhrazené pro odpočinek a relaxaci na tamních plážích.Jaké byly tvé první dojmy z Afriky?Zpočátku jsem měl trochu obavy z černé Afriky, ale nepotvrdily se. Tedy určitě ne v Tanzánii. Je to kultivovaná země s dobrou infrastrukturou, aspoň mezi významnějšími městy. Samozřejmě, že tolik černochů pohromadě jsem ještě neviděl. Ale jsou to milí lidé, ochotní pomáhat.Na co ses tam nejvíc těšil?Na setkání s velkými zvířaty ve volné přírodě. Na slony, žirafy a hrochy. Malých nebo menších zvířat jsem ve volné přírodě po světě viděl dost.A co tě překvapilo?Zaujaly mě tamní Masajové. I k nim se částečně dostaly vymoženosti moderní doby, jako třeba mobilní telefony. Stále ale žijí v chýších, věnují se chovu dobytka a dodržují staré zvyky a tradice. I když jim nabízejí práci ve městech, chtějí žít v souladu s přírodou. Příjemně mě překvapilo, že kromě vstupu do národních parků a pronájmu džípu, tam není zas tak draho, jak jsem myslel.Překvapil někoho tvůj fotoaparát? Nebo už i takové profesionální vybavení je tam běžné?Nepřekvapil. Mě naopak zklamalo, že se lidé nechtěli moc nechat fotografovat. Byl to opak Asie, kde se lidé naopak před objektiv doslova hrnuli.Které místo tě zaujalo nejvíc a proč?Největším zážitkem určitě bylo okolí jezera Natron. Je to kousek od Keni, daleko od centrálního města pro výjezdy na safari Arushi. Bylo to něco nádherného. V jezeru byla spousta plameňáků. Je to vlastně nejvýznamnější místo pro páření plameňáků na světě, leží ve východním výběžku Velké příkopové propadliny v suché a horké nehostinné pouštní oblasti. Kulisu mu tvoří stále aktivní sopka Ol Doinyo Lengai, kolem které jsme na místo jeli. Kousek od jezera jsou vodopády Ngare Sero, ve kterých jsme se i koupali. V noci byla na nebi vidět spousta hvězd, prostě divočina. Do těchto míst moc turistů nezavítá.Prý jste se přimotali doprostřed nějakého stáda? O co šlo?Stalo se to v národním parku Tarangire, kde se najednou objevilo velké stádo slonů. Jeli jsme po cestě, když jeden slon začal vydávat zvuky a pobíhat, ostatní sloni pak šli dál zrovna přes cestu ve směru našeho auta. Řidič říkal, že tohle není moc dobré a byl docela v napětí. Pomalu jsme popojížděli dál a dál, sloni přecházeli přes své území sice v klidu, ale pro nás to nebyl dobrý pocit. Sice jsou zvířata v parcích na auta zvyklá, ale člověk nikdy neví, co se může přihodit. Vidět tolik slonů pohromadě, to je nezapomenutelný zážitek. V těsné blízkosti velkých zvířat jsme se ocitli v parku ještě několikrát, ale to už jich nebylo tolik.Takže jsi přežil bez úhony? Žádné kousnutí od opice jako v Indii?Tam byla určitě větší pravděpodobnost napadení opicí, než napadení slony v parku v Tanzánii. Pokud tedy samozřejmě člověk nevystupuje z auta.Viděl si všechna zvířata?Není možné za tak krátký čas vidět všechna. Neviděli jsme například velké šelmy, ani lva či levharta. Možná ale viděly ony nás. Nepotkali jsme vzácného nosorožce. Naopak jsme viděli hyenu a šakala, velké pštrosy, zebry, volavky, hodně druhů opic a antilopy. Dostal ses ke Kilimandžáru?Viděli jsme ho cestou do Arushi, ale bylo zahalené v oparu. Kilimandžáro jsme ani neměli v programu. Vylézt nahoru už prý dnes není moc náročné. Navíc jsou tam povinní nosiči - průvodci, tak to není takové divoké jako dříve, ale zabere to hodně času a stojí to moc peněz, poplatek je tuším asi třicet tisíc korun.Vedro ti v Africe nevadilo? Jak vysoká teplota tam vůbec byla?Na vedro jsem se těšil. Průměrná denní teplota byla něco přes třicet stupňů, v noci bylo zhruba kolem pětadvaceti.V tom asi nešlo podávat nějaké větší fyzické výkony, že?Rozhodně ne. Ale za dva až tři dny si člověk zvykne a při pomyšlení, jaká je u nás zima, si hned tepla vážím. Je to ale jiné teplo, než u nás v létě.Co jste v Africe jedli a pili?Ochutnávali jsme tamní jídla, hlavně na ulici: grilované maso na špejli, domácí hranolky zapečené s vaječnou omeletou, ryby a saláty. Občas jsme nakoupili v supermarketu salámy, pečivo nebo na tržnici ovoce. Nejvíce manga, papayu a banány. V divočině jsme ochutnali ugali, pokrm typický pro jižní Keňu, z kukuřičné mouky, vody a soli. Tamní nám ho udělali v kotlíku na ohni spolu s nějakým masem (asi kozím) a zeleninou. Kávu jsme ochutnali až v závěru na Zanzibaru v tamní kavárně, ale klasického českého turka tam neměli. Na doplnění energie byla ideálni všudepřítomná coca-cola, ale i voda nebo ovocné džusy.Jak to tam bylo s placením? Dalo se tam platit kartou?Vzali jsme si s sebou hotovost, a počítali, že se dá něco vybrat i platební kartou. Ne každý bankomat ale peníze vydal. Kamarádce dokonce při opakovaných pokusech o výběr zablokovali kartu. Naštěstí kartu mělo z naší party víc lidí, a našli jsme i bankomat, který peníze vydával. Platí se ale hlavně hotově, buď místní měnou označovanou jako tanzánský šilink, nebo v americkych dolarech.Když jsme u těch moderních vymožeností, co internet? Je v Africe na každém rohu wifi, jako u nás?Internet je snad na každém rohu, ale úplně všude je pod heslem a dost draze placený, což mě udivilo. Žádná free wifi. Naštěstí se tam dala bez problémů koupit místní sim karta do mobilu, takže jsme byli skoro stále online přes GSM. To byla výhoda kvůli získávání aktuálních informací a navigaci. Pro představu neomezený internet v mobilu byl za zhruba 14 korun na den a ve velkých městech byl opravdu rychlý. Prý si chtěl v Tanzánii fotit svatbu, ale on to byl pohřeb... Viděli jsme z auta, jak jedou nastrojení lidé do národního parku… Mě to připadalo spíš jako nějaká vesnická lidová slavnost, ale on to byl pohřeb.Kolik si vůbec sebou tahal fotovybavení?Jeden fotoaparát, a k tomu dva objektivy. Jen pro jistotu ale dvě nabíječky. No a mobil, kdyby náhodou a na nějaké momentky. Tím, že jsem jel fotit také zvířata, tak aby byla trochu blíž vzal jsem tentokrát s sebou i teleobjektiv s extenderem. Zvířata jsem chtěl fotit hlavně s krajinou, aby to nevypadalo jako ze zoo. Takže mi půl batohu zabíralo fotovybavení a půl oblečení. To mám právě na teplých krajích rád, že člověk sebou nemusí tahat moc oblečení. Jaký sis přivezl suvenýr na památku?Vždy si z cest něco přivezu. Kromě drobných tamních mincí to byl vyřezávaný buvol z mahagonu, dřevěná malovaná maska a obrázek namalovaný na plátno. Na kdy chystáš tradiční promítání, při kterém ukážeš právě Tanzánii?Asi tak za dva měsíce část fotek dám na vlastní webové stránky. Obvyklé promítání v kině Vesmír nebude na podzim, ale výjimečně až v únoru příštího roku. Pavel Cajthaml,pavel@trutnovinky.czFoto: Miloš Šálek