Domů

Umím oddělit soukromí od práce, tvrdí jednatelka Jitka Gábrtová

„Mám velmi různorodou a pestrou práci,“ pochvaluje si úspěšná žena, pro kterou je největší motivací, aby rodinná firma dobře fungovala a ještě dlouhá léta vydržela.Jaké vlastnosti musí mít žena, která se stane jednatelkou velké společnosti?Určitě musí být rozhodná, trpělivá, udržet nervy na uzdě, dokázat ukočírovat kolektiv, při rychlých rozhodnutích si to hned srovnat v hlavě a nebýt zbrklá.Čím konkrétně se vaše firma zabývá?Výrobou technické keramiky a porcelánu. Vyrábíme filtry a sítka pro slévárny, přes které se odlévá litina, ocel, hliník a podobně. Naše filtry zadržují nečistoty, které se nedají roztavit. Jak vypadá váš běžný pracovní den?Ráno zkontroluji e-maily. Pak záleží na tom, co mám v plánu. Většinou absolvuji různá jednání, porady, školení. Často jsem také na pracovních cestách. Je to velmi různorodá a pestrá práce. Kolik času strávíte denně v práci?Většinou osm hodin denně. Když jsem ale na cestách, tak samozřejmě více. Kromě toho, když je potřeba, pracuji i doma. Co má na starosti jednatelka společnosti?Jednám za firmu navenek. To znamená, že jsem zodpovědná valné hromadě, protože jsme společnost s ručením omezeným. Zodpovídám také za chod firmy, za správné hospodaření, organizační věci a podepisuji spoustu rozmanitých dokumentů. To je asi největší pracovní náplň jednatelky. Bylo těžké se dostat do tak vysoké funkce? Jednoduché to nebylo. Bez zázemí firmy a lidí, na které je spoleh, bych vůbec nemohla dělat to, co dělám. Firmu jsem s dvěma bratry zdědila po otci, který byl ředitelem a zemřel v roce 2010. Domluvili jsme se na tom, že já v ní budu působit jako jednatelka. Jeden bratr je ve firmě zaměstnaný a druhý je učitelem na gymnáziu.  Jsou vašimi podřízenými i muži? Většinou. Jak to snášejí, že jim šéfuje žena?Asi je to pro některé z nich těžší, ale doufám, že to snášejí dobře. Jsem ale taková povaha, že se chlapům nesnažím dávat najevo, že bych věděla více než oni. Ono to tak ani není. Určitě nemohu mluvit do práce technikům. Tam moje kompetence ani vědomosti nesahají. Spoléhám na odborníky. Myslím, že vycházím s chlapy možná lépe než s ženami. Vychází se tedy z vašeho pohledu lépe s ženským nebo s mužským kolektivem?Zcela jistě s mužským. Nechci to nějak zobecňovat, ale ženy si hrají více na svém písečku, občas dokáží hodit klacky pod nohy, křivdy a problémy v sobě hodně nosí. Chlapi jsou přímější. Když se něco děje, dokáží si to vyříkat na rovinu a natahají to dál. Máte k zaměstnancům pozitivní přístup? Myslím, že ano. Už v roce 2000 jsem ve firmě pracovala jako asistentka obchodního oddělení. Poznala jsem ty lidi velmi dobře i z jiné stránky, než nyní, když jim šéfuji. S většinou zaměstnanců vycházím dobře. Když jsem v roce 2010 nastoupila do firmy jako jednatel, věděla jsem, do čeho jdu, na koho se můžu obrátit a spolehnout. Kde jste pracovala předtím?Sedm let jsem pracovala v Texlenu. Nejdříve jako asistent obchodního oddělení, potom jako referent obchodu. Když jsem odcházela na rodičovskou dovolenou, tak Texlen bohužel končil. Je mi to hodně líto, tam jsem se hodně naučila o životě, o světě, o zahraničním obchodu. Byla to pro mě velká škola. Ve velkých firmách jsou v čele většinou muži. Proč tomu tak je?Je to asi nějakou životní podstatou a myslím, že je to tak dobře. Ženy ve vedení firem jsou určitě ale také dobré. Mají výhodu v tom, že nejsou ovlivňovány rychlými rozhodnutími jako chlapi, kteří mají mnohdy horkou hlavu. Jsou i možná rozumnější, ale muži mají zase tah na branku. Domnívám se, že je dnes módní říkat, že by žen ve vedení firem mělo být více. Ženy toho samozřejmě musejí zvládnout více, musejí být asi i výkonnější, ale je to individuální.  My jsme si do čela naší firmy zvolili muže. Výkonným ředitelem je pan Zdeněk Albrecht, který také pracoval v Texlenu. Věděla jsem, že je schopný, tak jsme mu s bratry nabídli tuto práci. Byl to myslím dobrý krok.   Máte pro ženy nějaký recept, jak se prosadit?Práce je musí především bavit. U mě to je tak, že mám různorodou práci, a to mě naplňuje. Možná je rovněž dobrým receptem neupozorňovat neustále na chyby žen ve firmě, ale spíše vyzdvihnout jejich pozitiva. To je podle mě motivující a ženám to zvedá sebevědomí. A také musí mít výdrž všechno ustát, psychicky se nehroutit. Jsou pro vás pracovní výzvy motivací? Největší motivací pro mě je, aby firma fungovala, protože je naše. Navíc určitě nechci své děti přivést do žádných dluhů a existenčních potíží. Chci, aby se měly dobře. V tomto směru myslím na budoucnost. Přála bych si, aby naše firma tady byla ještě další desítky let. To je výzva a zároveň motivace. Myslíte si, že máte nějaké pracovní rezervy?Spoustu, zejména v technických věcech. Musím se pořád učit. Říkala jste si někdy, že byste se na to nejraději vykašlala? Občas ve stresu asi přijde nějaká taková chvíle, ale neříkala jsem si to. Mně práce v naší firmě za to stojí a mám ji ráda. Je těžké skloubit práci s rodinnými povinnostmi?Mám naštěstí tolerantní rodinu, úžasného manžela. Rodiče už bohužel nemám, ale mám tchyni, která mně hodně pomáhá a miluje naše děti. Tím, že mohu pracovat doma, se to dá docela dobře skloubit. Nevidím v tom nějaký zádrhel. Práci mám sice ráda, ale rodina je u mě na prvním místě. Takže rodina netrpí tím, že jste vytížená?Možná někdy trochu ano, protože občas dochází k situacím, že přenáším své vůdcovské manýry domů, což určitě není dobře. Manžel mně pak řekne, že nejsem v práci nebo na poradě. Je to ale asi i mojí povahou. Trochu jsem dominantní, ale manžel možná ještě více. Bavíte se doma o vaší práci?Spoustu věcí konzultuji s manželem. Má to asi se mnou trochu těžké, ale věděl, do čeho jde. Je ale velmi tolerantní a má pochopení. Umíte vypnout nebo jste workoholička?Ráda vypínám o víkendech a na dovolené. Nad prací ale přemýšlím, ale umím oddělit soukromí od práce. Jak relaxujete, co máte za koníčky?Mým koníčkem je móda, moc mě baví. Ráda jsem na internetu a sociálních sítích, baví mě cestování s rodinou. Ráda bych více sportovala, v zimě lyžuji. Baví mě hudba, divadlo, filmy. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek