Domů

Srdce závodníka. Po nehodě sešitý Šnajdr zajel super výsledek

Ale pěkně po pořádku. Minulý víkend se uskutečnil 34. ročník Havířovského Zlatého kahance. Těrlický okruh patří mezi jeho nejoblíbenější v republice. Navíc se jelo na vodě a na té mu to jde, takže si dělal zálusk na dobrý výsledek. Jenže nepovedený start ho odsunul dozadu a tudíž se musel propracovávat pořadím vzhůru přes pomalejší jezdce. Jeden z nich se mu stal osudným. „Nečekal jsem, že půjde před zatáčkou tak brzo na brzdy. Byl jsem za ním asi metr, když zpomalil a já jsem to do něj v plné rychlosti narval,“ přiblížil Vladimír Šnajdr nehodu, po které se asi sto metrů klouzal po zemi, než se zstavil v ochranných bariérách. Závod byl stopnut. On naštěstí z pádu vyvázl bez zlomenin, přestože byl hodně domlácený a krvácel. „Nebylo to nic moc,“ prohodil, jak se cítil. Rozříznutý bok mu zašili v havířovské nemocnici, ale postěžoval si, že ne moc dobře. „Jen povrchově,“ poznamenal, že na něj teď není prý moc hezký pohled. Třetinu těla mu pokrývá jedna velká modřina. „Já jsem tam chtěl jet. Je to opravdu hrozně krásný závod, hodně diváků, hezká trať, moc se mi líbí,“ odpověděl mi „Vldouš“, když jsem se ho ptal, proč se přesto vydal na víkendový závod do Imatry. Finské město, asi 300 km na východ od Helsinek, loni ožilo velkým motocyklovým závodem po třiceti letech a devětatřicetiletý Trutnovák se blýskl třetím místem v kategorii Lightweight. To prostě nešlo jen tak vypustit z letošních plánů. „I když jsem tam odjížděl opravdu jako invalidní důchodce,“ smál se Vláďa. Ale prohlásil, že i kdyby se měl jet jenom podívat, tak prostě do Skandinávie odjede. V letošní sezoně přesedlal do kategorie rychlejších Supersportů a před několika týdny změnil i tým, nyní jezdí za Wepol/Safmetal. „Výhoda byla, že jsme do Finska jeli kamiony, takže jsem měl dost prostoru a prakticky celou dobu až do pátku jsem proležel v posteli,“ prozradil závodník, kterého do země tisíců jezer doprovázela sestra Jindřiška. „Furt mě něčím mazala. Podařilo se jim mě také rozmasírovat, takže jsem začal fungovat,“ vyprávěl o svém zdravotním stavu. V pátečních neměřených trénincích sice ještě nezjistil, jak na tom je v porovnání s konkurencí, avšak zjistil, že závodit půjde. V sobotních měřených tréninkách se pohyboval okolo 20. místa z 35 jezdců. Během závodního víkendu na legendární trati se odjely tři závody, jedem v rámci finského mistráku, kde Vladimír Šnajdr obsadil patnácté místo, a další dva spadaly do seriálu mezinárodního šampionátu IRRC. „Vzhledem k tomu, s čím jsme odjížděli, že to jedeme zkusit, jestli to vydržím, tak jsem prožil super víkend,“ zářil spokojeností. V sobotu si dojel pro jedenácté místo, v neděli dokonce pro osmé. „Na jednu stranu jsem se postupně rozjížděl a šlo mi to líp a líp, ale na druhou stranu jsem byl víc a víc utahaný a ta sešitá rána začala bolet,“ sdělil, že to nebylo ideální. V celkovém pořadí pětidílného šampionátu IRRC je po dvou závodech na třináctém místě, i přestože úvodní podnik v Hengelu neabsolvoval. Příští víkend je na programu třetí závod na belgickém okruhu v Chimay. „Už jsem tam závodil ve twinech a dojel na bedně. Stejně jako v Imatře je to rychlý okruh, který se mi líbí,“ těší se. V sezoně zatím na novém stroji zajíždí výsledky, které si předsevzal. „Stále si ale zvykám. Bude to dobré,“ usmívá se. Mimochodem, po nehodě mu skvěle zafungoval sponzorský tým, který mu do úterního odjezdu motorku dal perfektně dohromady. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: archiv Vladimíra Šnajdra