Domů

Rosa-Architekt: Deset let na vlastních nohou

„Ukázalo se, že na trhu s lepšími rodinnými domy je obrovská mezera. Tam jsme se bez problémů vešli,“ popisuje příběh své firmy Rosa-Architekt, jejíž nedílnou součástí je rovněž jeho manželka Martina (30).O kolik jste Michale za těch deset let skutečně zestárnul?Michal: O dvakrát tolik. Kdo přechází ze zaměstnání na vlastní nohy, neumí si vůbec představit, kolik procent podnikatelské činnosti vůbec nesouvisí s tím, co chce opravdu dělat, kolik času stojí dělat nabídky, přemlouvat klienty, vystavovat faktury nebo se zabývat marketingem či jinými věcmi. Myslím, že málokdo by se pustil do podnikání, kdyby věděl, co ho opravdu čeká.Já bych měl hlavně obavy, jestli budu mít na chleba…Michal: První rok podnikání byl zlý, vybral jsem téměř všechny svoje úspory. Přihlásili jsme se do několika soutěží, což je většinou nehonorovaná činnost, vložili do toho spoustu práce a výsledek? Nula. Nic jsme nevyhráli. Začátky byly hodně náročné.Začít ve třiceti čili jako mladý, bylo výhodou či nevýhodou?Michal: Spíš výhodou. Spousta klientů chtěla někoho mladého, kterého práce baví, jde do toho s nadšením a kdo se nebojí. Ze začátku byli naši klienti starší než my, dnes už máme i zákazníky, kteří jsou mladší než já. Mě navíc obrovsky pomohlo, že už jsem měl za sebou nějakou pracovní zkušenost. Překvapuje mě, že si dnes mladí otevírají ateliéry hned po škole. Bez toho, že by aspoň pár let u někoho pracovali, prošli jeho školou a sbírali zkušenosti.Jak to myslíte, že zákazníci chtěli někoho, kdo se nebojí?Michal: Příkladem je manželský pár, který vyloženě potřeboval někoho, kdo se nebude bát rekonstrukce domu, který byl opravdu nepovedený. Když jsem ho viděl poprvé, vůbec jsem netušil, co s ním budu dělat. Oni byli mými prvními opravdu velkými klienty, kteří mi dali důvěru.Museli jste první rok brát všechny zakázky, abyste se uživili?Michal: To nebylo jen první rok. Trvalo to řadu let, kdy jsme brali i zakázky, které už dnes můžeme odmítat. Až časem se to vyfiltrovalo.Kdy se to zlomilo k lepšímu? Od kdy si můžete vybírat?Michal: Fakt dobré je to poslední dva nebo tři roky. Tak, jak to nyní funguje, jsem si ale naivně myslel, že to bude fungovat hned zkraje mého podnikání, druhý třetí měsíc.Je Trutnov zajímavé místo ke stavění?Martina: Rozhodně ano. Zdejší terény jsou skvělé, Trutnov je určitě hodně zajímavé místo ke stavění. Zajímavé je i to, že tady nestavíme prakticky jinak než v kopci. A hodně klientů z jiných měst, kde mají členité nebo složité parcely, si nás vybralo právě proto, že máme odtud zkušenosti se stavbami v kopci. Mnohokrát už jsme je zúročili.Michal: Jedna klientka mi řekla, že si zadala do Googlu „stavba ve svahu“ a my byli první kontakt, který na ně vypadnul. Občas zaslechnu názor, že v Trutnově už není kde stavět. Je to pravda?Martina: Neřekla bych. Rozvojových ploch je tady poměrně hodně, Červený kopec už bude zastavěný, dlouho se budou domy stavět na Nových Dvorech a pak přijdou na řadu další lokality.Jaké zvláštní požadavky klienti mají?Michal: Prakticky každý klient přijde s něčím, co děláme úplně poprvé. Třeba jedni z našich prvních zákazníků chtěli v garáži psí sprchu, což mi přišlo jako geniální nápad a mnohokrát jsme to ještě zopakovali na dalších stavbách.Martina: Objevují se požadavky jako fotografický ateliér, golfový trenažér nebo občas zimní zahrada. A bývá toho víc. Když má někdo třeba rozsáhlou sbírku obrazů nebo dva tisíce knih, tak se to musí v interiéru domu vyřešit, protože třeba obrazy rozhodně nechce mít někde zabalené a schované. Kdo vás ze zákazníků kontaktuje častěji? Muži, nebo ženy?Michal: Častěji si nás najdou ženy. Nevím, jestli na to hledání mají muži málo času nebo je to nebaví. Většinou, když se zeptám, kdo nás našel, tak ženy. Jaká je vlastně typická stavba pro ateliér Rosa-Architekt?Martina: Preferujeme ploché střechy, ale ne za každou cenu. Jsou místa, kde by nás ani nenapadlo navrhnout takové řešení. Jsou lokality, kde ji ani nelze mít. Ale že bychom měli typické stavby, to se asi říct nedá. Možná nějaký rukopis máme, ale ani si to sami neuvědomujeme.Michal: Každý náš dům je jiný. Jsou asi věci, které nám vyhovují, a používáme je, jako třeba členění oken, zábradlí a další drobnosti. Nemám ale dojem, že jsou naše stavby něčím typické. I když je pravda, že lidé říkají, že naše stavby poznají, což nás samozřejmě těší.Martina: Je pravda, že naše domy jsou tvarově jednoduché, nejsou zdobené a nemají věci na efekt. Jsou vaše domy nadčasové?Martina: To my doufáme, ale posoudit to nemůžeme. Jste úspěšní a známí, leckdo by se ze zvědavosti šel podívat na váš dům. Vy zatím bydlíte v bytovce. Máte už svůj vysněný dům nakreslený?Martina: Asi proto, že máme jasnou představu o tom, jak by měl vypadat, tak v něm ještě nějakou dobu bydlet nebudeme. Máme vysoké nároky.Michal: Děláme domy vyššího standardu, takže vidíme, jak pěkně se to dá udělat, jaké pěkné materiály existují a jak těžko se slevuje. Navíc víme, že se na takový dům budou všichni chodit dívat a považovat ho za ukázku toho nejlepšího. Jenže na to jsou potřeba prostředky. Takže nakreslený ho ještě nemáte?Michal: Nemáme. To by bylo mrhání časem. Až ho budete kreslit, kdo bude mít hlavní slovo?Michal: Martina.  Jste spolu v práci i doma. Nejdete si někdy na nervy?Martina: V práci máme každý svoji kancelář, takže nejsme v kontaktu úplně celý den. A snažíme se neřešit doma věci z práce, i když ne vždycky to jde. Máme podobný vkus, takže odborné konflikty mezi námi nejsou.Michal: Pořád se učím nechávat ty věci a práci v kanceláři, ale moc mi to nejde. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czFoto: Miloš Šálek