Domů

Řezbařina je milenka, tvrdí tvůrce repliky Braunova Betléma

A není to náhoda. Už jako šestiletého kluka ho tatínek často vodil k nedalekému betlému a na chlapce měla monumentální plastika velký vliv. „Než jsem začal chodit do školy, tak jsem tam s tatínkem chodil na procházky. Když jsem tehdy ten betlém viděl, nemohl jsem pochopit, proč mají některé figury uražené hlavy a ty ostatní připomínající obry ne. Otec mi vysvětloval, že hlavy urazili barbaři, ale těch obrů se báli, tak jim hlavy nemohli urazit,“ vzpomíná na určující dětský zážitek řezbář. Od té doby tam byl mnohokrát, betlém si fotil a studoval všechny Braunovy sochy. Potom došlo k osudovému rozhodnutí – vytvořit z lipového dřeva zmenšenou podobu hlavního reliéfu Braunova Betléma. „Práce mi trvala celkem sedm let a byla dokončena v roce 2004. Vidění svatého Huberta jsem dělal čtyři měsíce, dvanáct hodin denně. V dalším roce jsem se pustil do Narození Páně, to trvalo dalších osm měsíců a příjezd Tří králů rok. Vytvořil jsem také nebeskou klenbu se sochou Anděla Gloria. Dílo bylo naskenováno do 3D technologie,“ vysvětluje u svého „majstrštyku“ Pryšinger. Jeho cesta k této náročné práci však byla dlouhá a trvala řadu let. Už v dětství sice projevoval výtvarný talent, ale nakonec nešel vyloženě uměleckou cestou.  Vyučil se malířskému a lakýrnickému řemeslu. Řezbařině se věnoval jako koníčku. Vážně se na ni vrhnul až ve svých jednačtyřiceti letech po dvaceti letech chalupaření. Jeho prvním mistrovským dílem, které mi doma pyšně ukazuje, jsou velké dřevěné hodiny z roku 1997. Už v nich je Braunův Betlém zakomponován. „Bylo třeba zvládnout figurální tvorbu. Na této práci jsem se vyučil,“ uvádí řezbářský samouk. Pak už to byl jenom krok k vytvoření repliky Braunova Betléma. Pryšingerův zájem však není jen v oblasti umělecké tvorby. Zároveň se živě zajímá o osud Braunova díla v Novém lese mezi Kuksem a Dvorem Králové. Přírodní galerii plastik sochař vytvořil mezi lety 1723-1732 z podnětu známého mecenáše, hraběte Františka Antonína Šporka.  Protože toto jedinečné a unikátní dílo dlouhá léta chátralo, rozhodl se Pryšinger, že se bude angažovat v jeho záchraně.  V roce 1997 vstoupil do Českého sdružení přátel betlémů a začal aktivně bojovat za záchranu tohoto díla. „Od roku 2000 pořádáme různé akce, z nichž bych vypíchnul Obsazení Kuksu. Jde o popularizaci místa, aby si lidé uvědomili, že by byla škoda, kdyby betlém zaniknul. Vytvořili jsme tam také naučnou stezku Kuks – Betlém. Loni jsem založil občanské sdružení Braunův Betlém. Sepsali jsme také petici, aby město Dvůr Králové zažádalo o navrácení areálu, kde se nachází. Mohlo by to významně přispět k jeho záchraně,“ myslí si řezbář, který byl za své aktivity po zásluze oceněn. V roce 2004 byl radou města Dvůr Králové nad Labem vyznamenán za přínos v oblasti kultury, v roce 2012 Světovým sdružením přátel betlémů v rakouském Innsbrucku a jelaureátem prestižního Zlatého kolovratu, kterým Královéhradecký kraj oceňuje mimořádný přínos lidové kultuře. „Moc si těchto ocenění vážím a je to pro mě velká čest,“ tvrdí Pryšinger, který je přesvědčen, že se řezbářský kumšt nedá dělat bez nadání a velké trpělivosti. „Hned první rok, kdy jsem se tomu začal věnovat, jsem přišel na to, že řezbařina je milenka. Je to jako ve vztahu, kdy se potkají mladí lidé, ze začátku se oťukávají a pak se ta láska prohlubuje. Je to hodně podobné, musíte se do toho zamilovat,“ říká s tím, že se řezbařině bude i nadále věnovat jen jako koníčku. V budoucnu má v plánu ze dřeva vytvořit madonu. „Dřevo na ni mám už připravené,“ dodává.                                                     Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz