Domů

Premiéra v reprezentaci. Běhal mi mráz po zádech, líčil ragbista

Jak jste si užil první start v reprezentaci? Já jsem si to užil náramně. Ta atmosféra kolem reprezentačního zápasu byla něco nepopsatelného a pro mě naprosto nového. Slavnostní předávání dresů, hecování před zápasem, nástup na hřiště, česká hymna... Z toho mi běhal mráz po zádech. Navíc výhra, co víc si přát. I přes nějaké organizační kotrmelce to byl myslím podařený zájezd. Byla pro mě obrovská čest být u toho. Bylo Maďarsko „příjemným“ soupeřem pro vaše seznámení s mezinárodní úrovní rugby league? Řekl bych, že ano. Asi je lepší se oťukat se slabším soupeřem než se hned napoprvé potkat třeba se silnými Srby. Maďarská ragbyová historie je s tou českou spjatá, navíc zápas se hrál v den šestého výročí vzniku maďarského rugby league. Klikněte pro zvětšení.   Překvapilo vás něco? My jsme moc nevěděli, co nás v Maďarsku čeká. Naše reprezentace se s Maďary sice už dvakrát potkala a v obou případech uspěla, ale je to několik let a obě země jsou už ragbyově někde jinde. Čekali jsme, že Maďaři budou mít silnou motivaci před domácími fanoušky, navíc jim nepochybně zvedla sebevědomí vysoká výhra nad Polskem o týden dříve. Měli jsme informace, že proti nám nastoupí několik semi-pro hráčů snad z Austrálie nebo z Anglie. Mě osobně možná trochu překvapilo, jak moc náš roj Maďary válcoval v obraně, kluci byli hrozně nahecovaní a soupeře nepustili vůbec k ničemu. Také mi přišlo, že ten zápas strašně rychle utekl. Bolel vás třeba zápas víc než jindy? To asi ne. V adrenalinové lázni při zápase bolest nevnímáte, přichází to k sobě až postupně, ale necítím se nějak hůř než po ligovém zápase. Hřiště v Budapešti bylo hodně tvrdé a hrbolaté, ale na to jsme tady zvyklí. Mám dojem, že Maďary to bolelo mnohem víc. V utkání se vám povedlo jednou skórovat. Z jaké akce došlo k vašemu položení? Po nákopu jsme spolu s mým křídlem zavřeli soupeře v rohu hřiště, on pod tlakem zpanikařil a řešil situaci snad nejhorším možným způsobem. Pokusil se míč odkopnout, ale spoluhráč na křídle mu skočil pod nohy, odkop zkušeně zblokoval obličejem a já jen přiklepl bezprizorní balón. Ne, že by to byla úplná haluz, ale představoval jsem si, že budu skórovat po parádnější akci. Únik, klička, davy šílí... tak třeba příště. (smích) Stálo vás to po utkání nějaké to pivko pro spoluhráče? Ani ne. Myslím, že tady se zas tak neřeší, kdo a jak skóroval. Je to kolektivní hra a jedeme v tom všichni spolu. Podle výsledku se dá říct, že jste měli zápas pod kontrolou? Podle mě to skóre tak docela neodpovídá obrazu hry, měli jsme jim tam toho nasypat víc. Měli jsme celý zápas pod kontrolou, soupeř se nedostal prakticky k ničemu. Obrana fungovala skvěle. V poslední třetině zápasu jsme se bohužel nechali rozházet několika špatnými výroky sudího, přestali hrát svou hru a dokonce jsme dohrávali ve dvanácti. V posledních sekundách utkání jsme navíc spáchali v obraně hrubku, po které Maďaři zaznamenali čestný úspěch. Je to pro nás ponaučení. Takové výpadky se na téhle úrovni nemohou opakovat, však jsme taky od trenérů po zápase dostali. Po zásluze. Odveta s Maďarskem se hraje zhruba za měsíc. Budete u toho? Doufám, ale záleží na trenérovi, jestli bude chtít zamíchat sestavou a dát třeba šanci jiným hráčům. Pro mě byl zápas v Budapešti určitě nejsilnějším zážitkem v mém dosavadním sportovním životě, před domácím publikem by to bylo ještě o kus dál. Chtěl bych ještě dostat šanci ukázat, co ve mně je. Stihli jste v Budapešti kromě zápasu i něco jiného? Trochu jsme se prošli po centru, vymetli místní kebaby, někteří hráči si dokonce zblízka prohlédli kašnu před parlamentem. Tohle město snad o letních víkendech nechodí spát. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz foto: archiv Martina Košťála