Domů

Pavel Králíček, nadčasově oblečený pravý gentleman z Trutnova

Když jsem řekl, že s vámi chystám rozhovor, někteří se ptali, co jste vlastně zač. Co byste jim odpověděl?Jsem mladý, je mi 22 let a studuji. To je moje primární náplň práce. Kromě toho se ale ještě zajímám o klasický pánský styl. Výhledově bych se tím chtěl živit jako podnikatel. Už jsem si založil e-shop, který se jmenuje Gentleman Store, kde prodávám doplňky, a s kolegou rozjíždíme naši vlastní značku košil John & Paul, která by měla díky unikátnímu střihu lépe padnout hubeným mužům. Někteří vás znají jako toho chlapa přes módu. Co to podle vás znamená? Chlap přes módu je někdo, koho móda zajímá a baví. Píšu o ní i blog a pořádám kurzy, kde se snažím pomáhat mužům, kteří by uvítali pomoc či radu, jak se lépe oblékat.Proč zrovna móda? Spíš říkám, že se nezajímám o módu, ale o pánský styl jako nadčasovou věc. Nebaví mě totiž řešit, jaká byla módní přehlídka, zda je v trendu oranžová nebo zelená. Hledám nadčasovou esenci typu obleky, košile, kožené polobotky a zajímám se o pravidla, jak to bylo s pánským stylem dřív. Chci, aby to dávalo smysl a člověk nemusel honit trendy. Když si koupí něco módního dnes, tak to za rok vyhodí, protože to vyjde z módy. Nadčasový pánský styl mi přijde rozumnější. Koupit si méně věcí, ale kvalitnějších, které déle vydrží a mít k nim vztah, než chodit do řetězců pro triko za pár korun, které se za měsíc rozpadne. Když si spočítáte, kolik vás oblečení stojí na jedno nošení, tak se ve výsledku dostanete k tomu, že se klasický pánský styl zas není o tolik dražší.S trikem a mikinou, které mám právě na sobě, vám do toho pánského stylu asi moc nezapadám… Moc ne. Ale beru to, že u nás v Trutnově jsme podhorská oblast. Můj klasický formální styl se hodí spíš do oblastí, kde nehrozí umrznutí. Samozřejmě s nadsázkou. Říká se, že když je počasí trošku extrémnější, tak jdou veškerá pravidla oblékání stranou a jde jen o to se zahřát. Beru to tak, že Trutnov je na pomezí. Čili klasický pánský styl rovná se košile, kravata a sako? Přesně tak. Je to vlastně cokoliv formálně výš než trička a mikiny. I pro lidi, kteří to nepotřebují do práce, přicházejí v úvahu nějaké večerní nebo slavnostnější události, plesy a maturity.A co třeba rolák a sako? To není úplně standardní. Není pro takovou kombinaci důvod. K saku vlastně není důvod nosit cokoliv jiného než košili. S ní to vypadá nejlépe, protože manžeta košile musí čouhat 1,5 centimetru z rukávu, což s jiným artiklem nedokážete. Ještě by muž měl k saku nosit kapesníček, stačí bílý bavlněný z galanterie za pár desítek korun. Je to znak společenské odvahy, která ale není každému vlastní a kterou bude člověk vyčnívat.Divíte se tomu, co všechno si chlapi vezmou na sebe? Samozřejmě se dívám, co se nosí, a vnímám, že je něco špatně. Ale spíš se snažím si z toho vzít inspiraci, abych dokázal vysvětlit, jak by to mělo lépe vypadat. Nikomu na ulici neříkám, že by se měl oblékat jinak. Pro spoustu lidí totiž není oblečení prioritou. Ale kdo tu potřebu má, může se na mě obrátit a já rád poradím.A když někdo nosí rád jen košili bez saka?Tam už je to trochu složitější. Pokud to vezmeme klasicky, tak dříve bývalo faux paux svléknout sako, protože košile se vnímala jako spodní část oděvu. Něco jako trenýrky nebo ponožky. Dnes už je to jiné. Doporučil bych, aby to byla košile s dlouhým rukávem a nosila se zastrčená do kalhot, i když to možná někomu zní konzervativně až páprdovsky. Ale pro chlapy nad 25 let je to podle mě úplně v pohodě.Košile se svetrem je vhodná? Ano, může být. Jen bych se vyvaroval divočejších barev. Není důvod se pohybovat mimo bílou a světle modrou u košil a u svetrů řekněme námořnicky modrá. Totiž, čím víc barev, tím větší šance udělat chybu. Pokud v tom člověk není kovaný, nemá to zažité, je lepší se držet zkrátka.Co od pasů dolů?Tam jsou nejdůležitější boty. To je moje specialita, na kterou se rád zaměřuju. Většina žen vám řekne, že boty mají být hlavně čisté. Kdyby všichni splnili jen tuto jedinou podmínku, tak jsme na tom zase o nějakých pár desítek procent lépe. Osobně propaguju kožené polobotky, žádné pohory nebo trekové boty. Ale když bude mít muž čisté nebo vyleštěné boty, tak budu spokojený. Ladit by měly s páskem u kalhot. Říká se: jaké boty, takový pásek. Víc asi není potřeba řešit.Dnes se jako nejpohodlnější kalhoty nosí rifle. Nepřijdou mi nejpohodlnější vzhledem k tomu, jak je to hrubá látka. Já nosím oblekové, vlněné kalhoty, které mi jsou mnohem pohodlnější. Jsou volnější, nejsou úplně upnuté. Džíny jsou jinak v pořádku, je ale potřeba brát na zřetel, že to jsou nejméně formální kalhoty. Nejsou vhodné do divadla, prakticky nikam, kromě běžného všedního shonu. Byly původně pracovními kalhotami pro povolání jako dřevorubec nebo zlatokop.Nosíte rifle?Mám doma pouze jedny staré, které používám výjimečně, spíš na práci. Ale to neznamená, že by je lidé neměli nosit. Spíš jsem se zatím ještě nedostal k tomu, abych si nějaké vhodné koupil. Měl jsem jiné priority.Na internetu se u vašeho jména často objevuje slovo gentleman. Co to vlastně znamená?To jste mě dostal do úzkých. Já se výklad toho slova snažil dohledat, ale bohužel neexistuje. Každý si totiž pod tím představuje něco jiného. Často je mi vyčítáno, že džentlmenství není jen o vzhledu, ale o tom, jak se muž chová. To je samozřejmě pravda, ale já si netroufám, vzhledem k tomu, jak jsem mladý, kritizovat něčí chování. Pro mě je gentleman člověk, který se chová nejen galantně k ženám, ale našel jsem si v tom jakousi alternativu foglarovských mladých mužů a ideálů, které jsem měl rád jako mladý. Čili snažit se být dobrý člověk, respektovat ostatní, chovat se k nim dobře, nevadit jim a podobně. Jak jste na to gentlemanství vlastně přišel?To je dobrá otázka. Vlastně ani nevím. Bylo to asi před čtyřmi roky, založil jsem si tehdy blog, který jsem nazval Pravý gentleman. A od té doby se to se mnou veze. Dnes už bych to nazval jinak, ale už se to uchytilo, tak v tom pokračuju. Je těžké se v běžném životě chovat jako pravý gentleman? Těžké to je, samozřejmě to nesplňuju na sto procent a nikdy asi ani nebudu. Stačí nespisovné trutnovské koncovky v mé řeči, někdy si taky zanadávám… Jde o to, jak si člověk nastaví pravidla, podle kterých se chce chovat. To, že pouštíte sedat lidi v autobuse, neženete se první do dveří nebo pomůžete dámě do kabátu, zas není tak těžké. Ne každá žena je na to taky připravena, a ne vždy se vám to chce dělat. Podle mě se ale hodně počítá už snaha. Člověk by měl dělat to, co považuje za správné a neměl by tím škodit nebo vadit svému okolí. Znamená gentleman automaticky elegantní vzhled? Spíš stačí, když si dá záležet a vhodně se oblékne. Třeba do divadla. Nemusí to být drahé, ale ukáže tím, že mu na tom záleží. Bohužel, spoustě lidí na tom nezáleží vůbec. Setkal jste se i s nepříjemnými názory od lidí? Když nemáte na zádech batoh, ale držíte v ruce tašku jako já, tak jste hned u některých za homosexuála nebo metrosexuála. Když si vezmete mokasíny, tak jste zase dědek, protože takové boty nosí jen starší generace. Přitom jsou to neuvěřitelně pohodlné boty. Ale po několikaletých zkušenostech z internetu už mi je jedno, co si o mně kdo myslí. Vím však, že je těžké si takové negativní názory nepřipouštět a nebrat si to osobně. Žijete v Praze s trutnovskou herečkou Marií Doležalovou. Kdy a kde jste se dali dohromady? Potkali jsme se v Trutnově Pod Májem. Marie tam byla úplně poprvé, já už poněkolikáté. Vyhlédla si mě kvůli tomu, že jsem měl na sobě pěknou košili, na rozdíl od ostatních, kteří měli tričko. Jako první háček to zafungovalo. Pak jsem ale musel prokázat také další kvality, nešlo to dál táhnout už jen na oblečení. Vyhovuje vám, že Marie je jako herečka středem zájmu? Neřeším to, je to spíš bonus, protože ji mám za co obdivovat. Pro mě bylo spíš zajímavé, když jsem se s ní dostal na jeden nebo dva večírky, kde byli fotografové. To byla hrozná zkušenost, kterou nikomu nedoporučuji. Všiml jsem si. Bulvár vás oba vyfotil a napsal k tomu, že Marie Doležalová ukázala svého kolouška. Pobavilo vás to? Ano, ale jinak nenapsali naštěstí nic hrozného. Když si jdete koupit sako, jde Marie s vámi a radí vám? Marii to naštěstí nebaví, navíc já bych byl naštvaný. Chodím si nakupovat sám. Model, kdy žena radí muži, vnímám tak, že se chlap zbavuje možnosti ovlivnit, jak vypadá. Muž s partnerkou, to je nejhorší zákazník. Ona mu do toho moc kecá a ve výsledku často ne správně. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czFoto: Miloš Šálek