Domů

Ohlédnutí za desetiletkou aneb Kdo si užil (nejen) pět minut slávy

Tomáš Katschner. Dostat do magazínu už známou osobnost většinou nebývá problém. Dotyčný to většinou sám chce a možnost prezentace vítá. Například dramaturg hudebního festivalu Jazzinec Tomáš Katschner. Nebo běžkyně na lyžích Eva Vrabcová Nývltová. Ochotně se podělí o zážitky, profesionálně propagují „to svoje“ a ještě se nechají vtipně vyfotit s čímkoliv a kdekoliv, myšleno samozřejmě v dobrém slova smyslu. Zajímavé jsou příběhy s relativně neznámými lidmi. O jejich výjimečnosti či neobvyklém koníčku vědí jen někteří. Takovým příkladem je třeba Jiří Beran, zakladatel železničního modelářského kroužku. Hrstka lidí o něm věděla, že sbírá vláčky a má jich doma stovky. Když se o něm napsalo v Trutnovinkách, věděli to v našem městě už všichni. Tím ale příběh neskončil. Jen pár lidí totiž vědělo, že sbírá betlémy...Takže si užil svých pět minut slávy podruhé, coby betlémář. Ani tady ale není konec. „Prasklo“ totiž na něj, že sbírá vše, co souvisí s místním pivovarem - etikety, půllitry, suvenýry… Takže si užil svých pět minut slávy potřetí. A dnes se o něm už všeobecně ví, že je to „vláčkař, který sbírá betlémy a pivovar.“ Skromné vystupování vlčického mushera Radka Havrdy způsobilo, že veřejnost o něm dlouhá léta nevěděla. Teprve když se začal v Trutnovinkách pravidelně rozpovídávat o psech, tréninku a závodech psích spřežení, stal se miláčkem čtenářského davu. Když pak opakovaně bojoval v savojských Alpách o stupně vítězů, sledovali stovky čtenářů jeho počínání díky webovým Trutnovinkám takříkajíc online. Z Havrdy se stal hrdina, někteří mu chtěli navrhnout ocenění Sportovec města. Případem z jiného ranku je Marian Vágner, vnuk zakladatele slavné dvorské zoo Josefa Vágnera. Nejprve se totiž do médií dostal coby účastník recesistického pochodu napříč republikou GoZaNosem. Pak na chvíli „zmizel“, aby se časem vrátil se vzpomínkami na Afriku a snahou dát památce dědečka ještě důstojnější ráz. A do třetice se do nich dostal „přes manželku“ Martinu. Vyšlo totiž najevo, že jejím životním krédem je pomáhat lidem, stala se z ní nejprve dobrovolnice a časem pracovnice zdejší charity. Zvláštní kapitolou jsou modelky či královny krásy. O Janě Baťkové jsme psali v době, kdy už korunky pro miss nesbírala, jak sama tvrdila. Rozhovor v Trutnovinkách tak byl jakýmsi chvilkovým návratem do středu pozornosti. Natálie Počekajlová coby nastupující trutnovská miss spustila lavinu, protože o ní do té doby vědělo jen pár kamarádů. Klasický příběh pak zažívali čtenáři u krásky Moniky Timkové. Když hrála loni na podzim v Uffu, nikdo o ní nevěděl, že to je „holka z Trutnova.“ Když o ní letos v únoru napsaly Trutnovinky, byl z toho pořádný poprask. Korunku tomu ještě Monika přidala vítězstvím ve vysokoškolské soutěži krásy. A ještě jeden případ, kdy si lidé užili popularity díky našemu magazínu. V červnu 2011 vyhrála školačka Natálie Holá soutěž Namalujte Trutnovinky. Nakreslila trochu jinak, po svém, naše město. Od redakce za prvenství dostala mp3 přehrávač a dort a svým spolužákům ze třídy „vyhrála“ zajímavou odměnu - celoprázdninovou permanentku na místní koupaliště. Dostat se k lidem, kteří chodí běžně do práce a ve volném čas si jen tak pro sebe něco sbírá či vytvářejí, chce trochu redaktorského štěstí. Za deset let jsme psali o více než třech stovkách lidí (viz. seznam). Z toho necelou polovinu tvořili ti, o kterých většina Trutnovanů po zveřejnění rozhovoru řekla: To jsme nevěděli! Redaktor musí přiznat, že na tom byl stejně. Nevěděli jsme například, že Radek Micopulos sbírá a vyrábí hlavolamy - ježky v kleci. Netušili jsme, že trojice Vladimír Matoušek, Jan Fiebinger a Petr Stehlík doma (rozuměj v bytě) vaří vlastní (a výborné) pivo. Netušili jsme, že Pavel Králíček se stává nejvyhledávanějším blogerem o klasické pánské módě. Stejně tak jsme neměli ani ponětí o pobytu trutnovského lékaře Aleše Rybky na Antarktidě. Paradoxně nejvíc redakce prozřela, když objevila výtvarné vlohy svého kolegy Hynka Šnajdara. Jeho technicky precizní koláže, vyrobené nůžkami a lepidlem, jsme do té doby neznali. V říjnu 2010 se vše zlomilo - výstava v gymnáziu, pak rozhovor pro magazín a od té doby poměrně pravidelný zpravodajský servis na našem webu. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.cz