Domů

Nový Prouzův román Dřevěné ženy vlastní licenci tajemného poselství

Spisovatel využívá své vypravěčské umění ke stavbě dramatických posunů a dimenzijních přechodů mezi realitou a fantazií, skutečností a sny v doprovodu reálných i magických postav v nádherném přírodním prostředí Rýchorského pralesa. Děj románu je unášen na perutích ságy korutanského rodu Kubotů, jehož zakladatel Karel Kubot přichází v v roce 1560 do Krkonoš na pozvání zemského správce. Zkušený dřevař, truhlář a řezbář, ale také stavitel horských bud, zlatokop i mystik ovládající tajemství chodících stromů se snadno sžívá s novým prostředím. Do nového krkonošského domova přináší i umění vyřezání dřevěných žen, které však ve spojení s halucinogeny začnou nebezpečně ovlivňovat svého tvůrce. Přestože se jich dokáže zbavit v hlubokém sklepení, bukové sochy se po dlouhé periodě klidu připomínají potomkům. Tak zasahují do života pokračovatele rodu Karla Kubota na počátku dvacátého století, kdy známý pašerák a účastník první světové války hledá východiska k úniku z kdysi vykonaného zlého činu. I třetí pokračovatel rodu, nesoucí stejné jméno a působící jako známý pražský advokát, je úzce spojen s krajinou Krkonoš a Podkrkonoší. Jeho poklidný život a spokojené manželství převrátí náhlá tragická příhoda. Ztrhaný poklid vnáší úzkost do dobrodružných vztahů bortících se pod tíží výčitek a hledání východisek. Doktor Karel Kubot třetí, ale díky přijetí byť fantastické reality a nalezení vztahu k mýtům reality Dřevěných žen i Chodícího stromu dokáže přetnout ony svazující uzly provazu rodového osudu. Pro tvůrce i čtenáře Trutnovinek se nalézá v románu i malá perlička, v jeho třetí části se totiž objevuje název našeho měsíčníku. A zde je malá ukázka: „Karel se právě chystal, že si vychutná cigaretu v obklopujícím ozonu, když uslyšel jakýsi blížící se šramot. Místo cigarety vytáhl mobil, domníval se, že uvidí tlupu divokých prasat a odvážně si je chtěl vyfotit. Jenže, málem mu vypadly oči údivem. Ze zdola nespěchavě, ladně přibíhala pětičlenná smečka vlků! Kubot se sesunul za velký pařez, opatrně nastrčil ruku s mobilem směrem k vlkům a rychle tiskl tlačítko focení. Buď vanul vítr proti advokátovi a vlci ho ani neucítili, anebo ho zaznamenali a byl jim momentálně zcela lhostejný. Vlci, dva větší, asi rodiče, a tři menší potomci prokmitli nedaleko pařezu stálým plynulým tempem a zmizeli v hustém lese. Vzrušený Karel se posadil znovu na pařez a nevěřícně si prohlížel snímky zachycené mobilem. Nebyly všechny stejné kvality, ale dva, tři obrázky byly naprosto zřejmé - vlci jsou zpátky v Krkonoších, kde snad naposledy byli běžní někdy v půli devatenáctého století. Ještě v sobotu Karel ukázal sousedům Strachanovým fotky smečky vlků a úplně ohromený Jakub ho požádal, aby mu je přeposlal, že to musí sdělit dál, lidi z Krkonošského národního parku budou zírat údivem. V neděli Karel Kubot předčasně z Rýchor odejel, což se mu dosud nikdy nepřihodilo. Ale to léto roku 2012 zůstalo zaznamenáno. V regionálních novinách s pěkným názvem Trutnovinky se objevily dvě zdařilé fotografie smečky vlků s doprovodným textem: Amatérský pozorovatel přírody JUDr. Karel Kubot průkazně zachytil novou přítomnost vlků ve východních Krkonoších. Jeho snímky vzbudily velkou pozornost odborné i laické veřejnosti.” Takto se asi poprvé Trutnovinky objevují ve vyfabulovaném románovém světě. Známá spisovatelka Eva Kantůrková napsala o předchozím Prouzově románu Psychiatr, že obsahuje již málo vídaný třetí literární rozměr, totiž, že je tam poselství, ovšem nikoliv heslovité. A každý čtenář si z toho vezme, na co intelektuálně či pocitově má. O to Petr Prouza průkazně usiloval i v Dřevěných ženách, navíc tam je ono poselství často obsaženo ve fantazijní podobě, ve vstupech do paralelního světa, kde Chodící strom, věčně žijící bába Vilma a ostatně i stále znovu se objevující Dřevěné ženy vysílají ke čtenáři podvědomé signály o plynutí lidského času. Jaké poselství? To musí cítit každý sám za sebe.  Luboš Zelený