Domů

Nový cirkus je nejsvobodnější žánr, který jsem poznal, říká Rosťa Novák

Co je nový cirkus, jak se připravovalo nové představení, proč má rád Uffo a co kromě cirkusu dělá, to je předmětem rozhovoru pro Trutnovinky. Chodil jste jako malý kluk s rodiči do cirkusu?Chodil. Strašně mě to bavilo a tak trochu jsem v tom vyrůstal. Díky rodině, do které jsem se narodil, což je tradiční loutkářský rod rodiny Kopeckých. Sourozenci babičky Honza a Arnošt Kopečtí měli své cirkusy. Jeden z nich - Cirkus Praga - dodnes existuje. Měli jsme to tedy přímo v rodině. Navíc, když jsem byl malý, tak v Praze na Letné na podzim přijížděly veliké cirkusy od nás i z Ruska. Jsem rád, že jsem k tomu přičichnul jako kluk. Byl to svět plný fantazie.  Navíc to mělo nádech kočovného života, a to se mi moc líbilo. S bráchou jsme sami tvořili cirkusová čísla pro rodiče.  Bylo to inspirativní a svobodné období. Jak byste charakterizoval nový cirkus, co v něm nesmí chybět? Vychází to ze stejných kořenů jako tradiční cirkus. Hraje se s riskem, adrenalinem, s poetikou, dokonce jsou tam občas zastoupeny kýčovité až patetické momenty, nechybí tam smích z klaunských výstupů. Rozdíl je v tom, že se v novém cirkusu snaží vystupující nedělat číslo za číslem předělené klaunským vstupem. Není to však jen o artistických výkonech, ale snaží se celému představení dát nadstavbu v podobě významu a myšlenky. Nový cirkus usiluje o to, aby i ta salta měla nějaký smysl. V této době dochází k míchání žánrů, jako jsou tanec, divadlo, zpěv, cirkus. V představení Dolls nekladu důraz jen na akrobacii, ale chci dávat věcem význam. Je tu kromě toho výsostně divadelní scénografie. Nový cirkus je nejsvobodnější žánr, který jsem poznal, a herci v něm jsou velmi multifunkční. Návštěvníci Uffa mají nyní možnost vidět vaše nové představení Dolls. O čem je především?Dolls je osmý titul, který Cirk La Putyka hraje. Je to představení velice náročné na nastudování. Chtěl jsem se vrátit k něčemu, co je pro mě v souvislosti s rodinou niterně typické, a to řemeslo loutkového divadla. Zásadními tématy představení jsou mezilidské vztahy. Pohled na to, jakým způsobem se v této době rozpadají a začínají se zaplňovat různými náhražkami. Rozhodl jsem se pro panenky a loutky, které nás provázejí od prehistorie. Dnes tvoří náhražku vztahů. Chlapi žijí s nafukovacími pannami, rodiny s panenkami místo reálných dětí a podobně. Dolls je ale také o návratu ke kořenům, k jednoduchosti, ke vztahům. Projekt navazuje na tradici loutkářského rodu Matěje Kopeckého. Vracíte se tak obloukem ke svému rodu?Stoprocentně. To byl první impuls k představení. Ten silný okamžik, na němž by se mohlo stavět, ta tradice. V představení je to vidět. Například, když z člověka uděláme loutku, která je vedena, nebo na hrazdě místo živého akrobata je loutka házena jako živý člověk. Snažil jsem se oživit neživý materiál, vzít zkušenost, kterou mám z rodiny, přetavit ji pro moji vizi, jak já vidím v dnešní době loutkové divadlo. Způsob, jakým se dá pracovat s loutkami ve vztahu k divadlu, k tanci a k živému herci. Je to vztah pohybu a loutky. Naznačil jste, že Dolls je náročné představení. V jakém ohledu?Máme tady poprvé pouze zahraniční obsazení - herce z Německa, Francie a z Mexika. Projekt se zkoušel v Čechách jen minimálně. Zkoušeli jsme formou rezidenčních pobytů čtrnáct dní ve Švédsku, další dva týdny v Řecku, měsíc ve Francii a posledních čtrnáct dní v Trutnově.  Byla to sice fyzicky strašně tvrdá práce na jevišti, herci tam nechávají úplně všechno, ale udělal jsem to nejsvobodněji, jak jsem uměl. Jsou tam emoce i pocity. Chtěl bych, aby je divák vnímal se mnou. Je to představení přesně podle mých představ. Proč jsou všichni účinkující cizinci, v našich vodách jste je nenašli? Loni v březnu se dělal konkurz v Praze. Přihlásilo se 257 lidí z celého světa, mezi adepty byli také dva Češi.  Z nich jsem vybral dvacet. Tři dny jsme je testovali na tanec, herectví, akrobacii. Z těch byli vybráni čtyři, dva páry Němců a Francouzů. V říjnu přibyl ještě Mexičan. A začali jsme zkoušet. To, že Dolls má ryze zahraniční obsazení není proto, že by mi už nestačili čeští herci. Je to proto, že Cirk La Putyka má základ čtrnácti lidí z Čech, máme i hosty ze zahraničí. Šedesát procent z nich ale stále hraje v našich dalších představeních. Hrajeme prostě na třech frontách. To je ten důvod, že Dolls má zahraniční obsazení. Jak jste se cítil před premiérou?Dříve jsem to strašně prožíval. Hrozně mně záleželo, jak to lidi vezmou. Chtěl jsem, aby moji práci ocenili a trápil jsem se. Lidi od nás očekávají, že každé představení bude ještě lepší než to předchozí, a to je dost svazující. V současné době tuto tíhu opouštím. Snažím se už nestresovat. Pokud divadlo sdělí to, co chceme a uděláme maximum, tak to je to, kvůli čemu to děláme. Nevystupujete tady poprvé. Je pro vás Uffo druhou domovskou scénou?Je to tak. Hráli jsme tu už těsně po otevření Uffa. Máme možnost tady odehrát každé naše představení. Je skvělé, že v této době máme možnost se někam vracet, kde naši tvorbu diváci sledují. Co se týče Dolls, byl to v Trutnově výborný rezidenční pobyt s úžasným zázemím, servisem i techniky. Dvanáct dní jsme měli divadlo k dispozici a bez rušení jsme mohli dvanáct hodin denně koncentrovaně pracovat. To našemu projektu strašně moc pomohlo. Nebýt toho, tak by ta premiéra v takovém klidu nevznikla. V rámci festivalu budete pořádat workshop v párové akrobacii pro začátečníky. Co všechno zájemce naučíte? Samozřejmě záleží na tom, jaká je pohybová úroveň těch lidí. Někdo v životě neudělá stojku na hlavě, další se bojí vylézt jinému na ramena. Jiní ale pohybové dispozice mají. Lidi si vyzkoušejí věci, které běžně provádíme při zkouškách a v představeních.  V novém cirkusu jsou na sobě lidi závislí a musejí si pomáhat. Je to o důvěře a souhře. Cirk-Uff vstoupil letos do čtvrtého ročníku. Proč by měli tento festival diváci navštívit? Uvidí něco, co běžně nemají možnost vidět. Jsou tady špičkové věci se silnou dramaturgií. Navíc tady panuje rodinná atmosféra. Zajímavé také je, že je tady sedmdesát procent produkcí zdarma, a to nemá obdoby. Je to velmi specifické. Toho by si místní lidé měli vážit. Kromě aktivit v Cirku La Putyka se věnujete herectví. V čem vás mohou nyní diváci vidět? Loni jsem si říkal, že si dám pár měsíců od cirkusu pauzu. S Tomášem Řehořkem jsem natočil sedm dílů krimi seriálu Clona, který teď aktuálně běží v televizi. Pak jsem natočil jeden historický film pro Němce, kde hraji rytíře. Po Dolls se zase vrátím k filmovému herectví. S Milanem Cieslarem a Ondřejem Vetchým budu točit nový film. Jsou to kratší období a nikde se nemusím na dlouho zavazovat. Tím neohrožuji chod La Putyky. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Tomáš Třeštík