Domů

Ne za každou televizi v hospodě se musí platit, rozhodl ústavní soud

Spor spustila banální věc. Televizor. Hostinský tvrdí, že ho v restauraci používal jen pro soukromé účely a pro promítání videí motoklubu. Správce práv byl ale přesvědčen, že sloužil k veřejné produkci bez patřičné licence, a tím docházelo k bezdůvodnému obohacení. Krajský soud rozhodl, že provozovatel restaurace má zaplatit Integramu 3895 korun plus úroky a navíc 14 tisíc jako soudní výlohy. Případ se ale po stížnosti hostinského dostal až k Ústavnímu soudu. Ten uznal, že restaurace mají platit za televizi, která slouží k veřejné produkci. „Musí však být prokázáno, že zařízení umožňující televizní přenos je provozuschopné a že jeho prostřednictvím skutečně může docházet k zásahům do autorských práv,“ citovala nález Ústavního soudu mluvčí Miroslava Sedláčková. „Z pouhé existence provozuschopného televizoru v restauraci ještě nelze bez dalšího dovozovat, že musí dojít k uzavření smlouvy s kolektivním správcem, resp. že dochází k bezdůvodnému obohacování,“ upozornila. Jenže kontrole z Integramu u hostinského stačila samotná fyzická existence televizoru a podle Ústavního soudu neurčitá výpověď obsluhy, že se „moc nepoužívá, jen, když je např. olympiáda“. Hostinský oponuje, že televizor nebývá v provozu v čase otevíracích hodin. Navíc v době kontroly nebyl provozuschopný a ani dříve nebyl schopen přenosu televizního vysílání. Kontrola si to měla podle Ústavního soudu ověřit. Neměla ale být bezohledná a příliš tvrdá. „Při prováděné kontrole a při uzavírání licenčních smluv musí kolektivní správce postupovat s péčí řádného hospodáře a odborně. Touto „péčí řádného hospodáře“ však není výkon kolektivní správy práv, který je bezohledný či příliš tvrdý vůči uživatelům předmětů ochrany a nespočívá na zásadách opodstatněnosti a rozumnosti,“ sdělila Sedláčková. (pac, tz-mise)