Domů

Na afterparty jsme slavili jako draci, líčil dvojnásobný medailista

Třináctý a bronzový ve sjezdu, desátý a bronzový ve sprintu. Dvě individuální umístění na hranici top 10 a hlavně dvě medaile z týmových závodů. Mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě do 23 let v americkém Bryson City dopadlo pro dvacetiletého reprezentanta z Trutnova… senzačně! Cirdo, světový šampionát této věkové kategorii se uskutečnil poprvé v historii, tak pověz, jaké to bylo?Bylo to zase úplně něco jiného, než byly juniorské závody. Sjela se tam strašně velká konkurence, až jsme takovou nečekali. Každá země vypravila v podstatě jen ty dva svoje nejlepší a tím pádem každý z těch pětadvaceti třiceti lidí měl určitou kvalitu. Z 99 procent to byli juniorští medailisté z mistrovství světa a dokonce i medailisté ze seniorských mistrovství. Každý z nich se mohl ucházet o desítku až medaili. Nepamatuji si, že jsem někdy jel, co se týká konkurence a kvality, lepší závody. A tobě se odtamtud podařilo přivézt dvě medaile.Co k tomu říct, prostě super! V týmech jsme do toho šli s tím, že jsme nevěděli, na co to bude stačit. Věděli jsme jen, že musíme jet nejlíp, jak to jen půjde. Než se tě zeptám na závody, řekni mi ještě, jaké podmínky nabízela řeka Nantahala?Skvělý. Jde o regulovanou řeku. To znamená, že každý den do ní pouštějí stejný stav vody a pro závody tak nemůžeš mít lepší podmínky. Co se týká charakteru, je to řeka hodně podobná těm evropským - mělčinatým. Člověk si může představit Úpu, akorát jen s tím rozdílem, že v ní teklo o metr víc vody. Byly tam nějaké nebezpečnější peřeje?Jo, říkalo se jim Nantahala falls, což je vodopád. Je to takový double drop. Člověk tam najíždí na takový skok, ale musí to udělat správně, aby mu to nezanořilo loď, protože jinak tam bylo možné dostat takovou stopku a třeba i zlomit loď. To se dokonce stalo i pár naším juniorům při tréninku s novou lodí. Na čem pak závodili, když přišli o loď?Nasadili jsme, co jsme mohli a přes noc se to zalaminovalo. Každý závodník na vodě totiž musí mít tu schopnost, že si dokáže sám zalaminovat loď. Pojďme k medailovým závodům. První bronz jste jako tým získali v dlouhém sjezdu. Přibliž nám to?Na mě padl Černý Petr, že celý tým potáhnu já, takže od prvního záběru jsem jel vpředu. Za mnou jel junior Adam Neubert, který se v juniorské kategorii stal mistrem světa. Byla domluvená taktika, že v půlce závodu mě předjede a do cíle družstvo dotáhne on. Jenže já jsem nějak rozjel, nasadil tempo a nenechal jsem se vystřídat. V těch družstvech se člověk dokáže vybičovat k výkonům, o kterých ani neví, že je schopný jich dosáhnout. Věděli jste, že jedete o medaili?To přímo ne, ale podle mezičasů, kdy jsme vyjížděli jako třetí tým a před námi jela Austrálie, jsme věděli, že jsem na tom dobře. Postupně jsme zrychlovali a nakonec to dopadlo. V cíli jsme pak ale byli i trošku smutní, protože na prvního nám chyběly tři vteřiny a to je v dlouhém závodě strašně málo. Nějaké chybičky tam byly. Kde jste měli problém? V poslední peřeji jsme se nepohodli s Richardem Hálou, který je nejzkušenější a nejlepší z našeho týmu. Proto jel taky až jako třetí, což je nejsložitější. Ty dva, co jedou před ním, mu totiž tvoří vlny, které ho furt někam odhazují, takže člověk je tam z toho hodně ztahaný. Ale nakonec jsme z toho oba vybruslili ještě dobře. Asi je to tím, že už jezdíme dlouho a umíme improvizovat. Jinak to byl ale skvělý závod. Povedlo se nám to. Fyzicky a technicky jsme jeli parádně. Stejně jako pak ve sprintu. Slavili jste hodně? V pátek na afterparty jako draci. Individuální medaile jsou super, ale člověk se raduje sám. Když to ale dopadne v družstvech, jsou tam další dva, se kterými tu radost můžeš sdílet a tím je umocněná. Jsi spokojený i se svými individuálními výsledky?Určitě. Já jsem dřív měl problémy s psychikou, že jsem toho před důležitými závody moc nenaspal. Pak na mě navíc na startu dolehla taková ta tuhost, kdy to na člověka všechno spadne. Vzpomene si, co všechno tomu obětoval a že teď je ten den D, kdy musí předvést, co umí. Musím říct, že letos jsem se s tím vyrovnal a fakt se mi jelo super. Lépe bych to stěží mohl odjet. Desátým místem ve sprintu sis vlastně splnil i svůj cíl, kterým bylo atakovat pořadí v top 10.Jo, to finále sprintu byl super závod a desáté místo odpovídalo mým silám. Vždyť všichni tři medailisti měli medaili i z letošního mistrovství Evropy dospělých v Bosně. Jsem rád, že bylo vidět, že jsem letos přes zimu hodně pracoval na rychlosti a zlepšil jsem se. Teď na podzim mám už domluvené trenéry v Praze, že budeme pracovat na technice a dalších věcech. Medaile z individuálního startu tam pro tebe stále někde visí? Věřím v to, že to jednou dopadne. Mám na to další tři roky ještě v těch třiadvacítkách a pak třeba dalších patnáct dvacet let mezi dospělými. Co máš v plánu teď?Poprvé od února mám konečně volno. Čtrnáct dní. Jedeme s přítelkyní do Norska. A pak mě čeká ještě několik závodů. Poslední pohár v Českých Budějovicích, chystám se znovu na Dolomitenmana a na podzim se chci zúčastnit evropské série maratonů, což jsou závody, kde se dají vydělat i slušné peníze, když se člověku daří. Začíná se v Českém Krumlově, pak se jede v Itálii, ve Francii a i v Irsku. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michalboganwww.nanthala2015.com