Domů

Maloúpská knihu rodokmenů faráře Krska, unikát vlastní archiv

Na celkem 60 stranách a třech volných velkých listech obsahuje rodokmeny rodin, které před zhruba 100 lety obývaly pohraniční horskou obec Malá Úpa. Podle ředitele archivu Romana Reila osídlení obce úzce souvisí s těžbou dřeva a hornickou činností.  „Císař Ferdinand I. ve snaze získat co nejoddanější stoupence pro nejvyšší úřady, povolával do Čech cizí šlechtice a odborníky (horníky, dřevaře a další) z Rakouska a Itálie. Korutanský šlechtic a hornický specialista Kryštof Gendorf, který byl v roce 1530 jmenován horním hejtmanem, a po něm císařský trutnovský lesmistr Kašpar Nus z Raigersdorfu povolávali odborníky z Korutan, Štýrska a Tyrol. Byla to jedna z dalších kolonizačních vln, která zasáhla oblast Krkonoš,“ vysvětluje Reil. V roce 1556 dorazilo do Krkonoš 30 dřevařů z Tyrol a v roce 1567 se přistěhovalo dalších 300 tyrolských osídlenců. Se jmény tyrolských, korutanských a štýrských přistěhovalců se můžeme setkat i v Krskově knize. „Vypracované a nakreslené rodokmeny jednotlivých usedlých rodin v Malé Úpě svědčí nejen o farářově prozřetelnosti a opatrnosti, aby nedocházelo k pokrevnímu příbuzenství a sešvagření, ale také o výtvarném nadání a smyslu pro pořádek,“ uvádí ředitel archivu. Jak prozradil farář v úvodu knihy, jeho dílo nemá pouze sloužit ke znázornění pozvolného vývoje a růstu obce Malá Úpa, ale měla být hlavně informací duchovním správcům o příbuzenských poutech a možnosti jejich snadného vysledování.  Protože pro Malou Úpu tehdy platil dispens ohlášek, byla většina rodin tak rozvětvena, že zřídka přicházeli snoubenci, kteří nebyli více či méně pokrevně příbuzní. Obvykle o tom nevěděli a duchovní správce musel starostlivě prohlédnout všechny matriky a prozkoumat původ snoubenců. V matrikách se však toho v této souvislosti mnoho nenašlo, protože byly v Malé Úpě vedeny teprve od roku 1784. „Je proto nutné sestavit souvislost jednotlivých rodin podle nejstarších matrik až k roku 1718. Jednotlivé rodiny jsou označeny odlišnou barvou a vyznačeny stránky, kde je možné jednotlivé rodiny najít. Římské číslice a písmena nám říkají, kde se nachází hlavní rodina. Arabské číslice označují listy, na kterých jsou jakoby naroubovány. Pokud byla rodina pro jednu stránku velká, je rozdělena, což naznačují ulomené větve. Odřezané větve znamenají buď bezdětnost, nebo odstěhování. Děti posledních potomků jsou většinou zakresleny jednou větvičkou, aby mohl můj nástupce popřípadě dále namalovat čtvereček nebo kroužek. Nákresy jsou vedeny až do roku 1901. Tímto rokem jsem ukončil obrovskou práci, které jsem věnoval plných šest let svých volných chvil. Když nebudou stromy (rodokmeny) vypadat pěkně, nevysmívejte se mně, nejsem totiž žádný umělec a tato práce nemá být potěchou pro oko, ale má sloužit praktické věci,“ napsal v úvodu své knihy rodokmenů farář Krsek. Přestože se autor knihy nepokládal za umělce, každý, kdo se s touto krásnou publikací setkal, nedal zapravdu faráři Aloisi Krskovi. „Kniha rodokmenů Malé Úpy je také malým uměleckým dílem,“ potvrdil ředitel trutnovského archivu, který upozornil, že Maloúpská kniha rodokmenů je jedinou knihou tohoto druhu uloženou ve Státním okresním archivu v Trutnově. „Je nejen dokladem tvořivého ducha faráře Aloise Krska, ale také významným pramenem badatelům, kteří přicházejí do badatelny Okresního archivu v Trutnově, aby pátrali po svých předcích,“ dodal Roman Reil.  Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek