Domů

Lucie Prymšová, maskérka nejen filmových hvězd

Herečka Jana Švandová v péči Lucie Prymšové.Jak jste se k seriálu dostala?Byla jsem jako pomocná maskérka u natáčení Magnuskova filmu Bastardi. Když nyní po letech začal natáčet seriál, rovnou si mě vybral jako hlavní maskérku. Předtím jsme se potkali ještě při natáčení filmu Modelky s.r.o., který šel do kina na podzim 2014. Natáčení seriálu začalo loni v únoru. Takže spolu děláme přes rok, dalo by se říct, že jsme za tu dobu už takový rodinný štáb. Kolik času vám seriálové natáčení zabere?Jeden díl točíme asi pět dnů v měsíci. Vstávám kolem páté ráno, vezmu si židli vizážisty, kufry se šminkami, hřebeny a gumičkami, přijede pro mě kameraman a odveze mě na plac. Připravím si všechny věci, nahřeju kulmy a čekám na herce. Když přijedou, tak první, co udělají, že musí ke mně do kostymérny a maskérny. Jak dlouho se o ně staráte?Podle potřeby. Někdy třeba i celý den. Počkám, až jim skončí natáčení jednoho obrazu, a pak je musím přelíčit. Některé natáčecí dny trvají do osmi do večera. Lidé si myslí, že je to pohoda, ale je to náročné. Kolik herců za den vám projde pod rukama?Záleží na tom. Někdy mám na starosti třeba jen pět herců, ale byl taky den, třeba když se natáčel pohřeb, a to jsem měla na starosti asi dvacet herců. Je to jako v každé jiné práci - jeden den je to pohodovější, druhý zase náročnější. Je rozdíl v běžném líčení nebo filmovém?Hodně velký. Lidé si to většinou neuvědomují, ale jsou to dvě rozdílné věci. Stejně jako vizážistka a maskérka jsou dvě rozdílná povolání. Maskérka je úplně nejvíc, ta musí umět něco udělat s účesem, make-upem, zestárnout či omladit pleť člověka, nebo udělat nějaký monokl či zranění. Vizážistce stačí líčení. A líčení doma má úplně jiné kroky než maskování. Před kamerou potřebujeme, aby se používaly jiné kosmetické přípravky. A hlavně je to hutnější. Jak hutnější?Když někoho líčím před kameru, tak je nalíčený většinou hodně silně. Jenže kvůli světlu a dalším filmařským okolnostem si zase nemůžeme až tolik hrát s barvami. Prostě, zatímco v klasickém líčení si na sebe můžete dát prakticky cokoliv, před kameru to musíte hodně hlídat. Navíc natáčení nejde za sebou tak, jako když vidíte film hotový. Herce s určitým nalíčením točíte třeba až za tři dny. A musíte ho udělat znovu úplně stejně.Lucie Prymšová při natáčení trutnovské talk show NaHáček s kameramanem Jiřím Říhou.  Jak si to můžete pamatovat?Vyfotím si herce, abych věděla, jak byl nalíčený, co měl za účes a v jakém oblečení tu scénku odehrál. Mám už z toho profesionální deformaci, takže když se koukám na jiné filmy či seriály, tak si samozřejmě všimnu chyb. Například?Třeba že byl herec nalíčený či oblečený jinak když do dveří vstupoval z chodby, a jinak když vešel do místnosti. Líčíte radši obyčejné ženy či známé tváře?Mám ráda obojí. U jednoho se můžu vyřádit víc, většinou u neznámých lidí. Celebrity už většinou vědí, co a jak chtějí, nebo potřebují. U nich se navíc musím držet scénaře. Když má být herec unavený a starý, tak to musím udělat bez nějakých jiných kreací. Co když se ale u herce něco změní. Přijde třeba s rozbitým obličejem…To je pak velký oříšek. Třeba jednou jeden herec přišel na natáčení seriálu s monoklem. A přitom ho mít neměl. Paradoxně jinému herci zase bylo potřeba pro natáčení monokla udělat. Ptala jsem se režiséra, jestli si herci role nemůžou prohodit, ale neprošlo to.  Musela jsem je tedy hodně maskovat, a ještě se domluvit s osvětlovači a kamerou, aby ho brali tak, aby to ve výsledku bylo co nejlepší. Jsou to někdy nervy, ale většinou se to nakonec povede. Je to hodně o materiálech. Existují speciální filmařské přípravky a fígle, které ale neprozradím.Také režisér a herec Tomáš Magnusek byl "pod rukama" Lucie Prymšové.  Je jednodušší mít v maskérně muže?Určitě. Všeobecně jsou muži na líčení jednodušší, stačí jim většinou jen základ tělovky a přepudrovat. Když je potřeba, klidně je i oholím či ostříhám. Také to už patří do mé profese. Necháváte se při filmové maskéřině inspirovat?Mám už nějaké zkušenosti, takže mám určitou představu, jak kterého herce pro určitou roli nachystat. Dostávám včas scénář, který si musím přečíst a dostávám dispozice na celé natáčení. Vím, jaké obrazy se za sebou budou natáčet a navíc si k tomu píšu maskérský deník. Co prosím?Maskérský deník. V něm mám napsáno, že třeba v obrazu číslo 5 měl herec ten či onen typ líčení, a upozornění na nějaké zajímavosti nebo speciality. Takže je to hodně o přípravě předem, na natáčen už musím jít s tím, že vím, co se bude dělat. Vše si tedy zapisuju a fotím. Kdo tvoji práci schvaluje?Vždycky to konzultuju s režisérem, abych měla jistotu, že to vyhovuje jeho představě. Většinou se shodneme. Herci jsou disciplinovaní a většinou respektují, co jim po domluvě s režisérem připravíme. Stalo se ti někdy, že by to naopak nebylo přijato s nadšením?Ano a zrovna u velmi krásné herečky. Měla jsem za úkol ji udělat vyčerpanou, unavenou a strhanou. Ať jsem se snažila sebevíc, ona pořád vypadala krásně. Režisér za mnou tehdy přišel a zdůrazňoval, že neměla být krásná. Já mu odvětila, že jsem se snažila. Herečka to naštěstí dohnala hereckým projevem.Lucie Prymšová se při talk show NaHáček potkala i se dvěma recesisty - fotografem Ctiborem Košťálem a muzikantem Olinem Dlouhým.  Jsou typy herců a hereček, kde jako maskérka nemáš co na práci?Ano, jsou tací, které moc líčit nemusím. Ale, jsou i takoví, u kterých si říkám, panečku, tak to je materiál. Třeba udělat z nevyspalé ženy s otoky pod červenýma očima hezkou a energickou. Tam je pak hodně dřiny. Ale jsem za ni ráda, posouvá mě to někam dál. Vždycky když něco takového zvládnu, tak mě to nakopne a vím, že když jsem to zvládla jednou, že to zvládnu i podruhé. O čem si v maskérně s lidmi povídáte?Často jsem s herci celý den. Když jsem s někým poprvé, tak pokecáme o jejich profesi, v čem a kde hrají a podobně. S kým už se znám víc, tak probíráme třeba jejich známé filmové role a často u toho vtipkujeme. Ale jestli se ptáte na jejich soukromí, tak o to se nebavíme. To je jejich soukromá věc, do které mi nic není. A s herečkami se bavíte o líčení?Herečky mají s líčením hodně zkušeností. Jednak ho jako ženy samy dobře znají a jednak u filmu či seriálů zažily hodně maskérek. Někdy dokonce i ony samy poradí mě, jak by se co dalo vyřešit. A někdy se naopak zeptají na radu. Jinak jako všechny ženy samozřejmě řešíme stárnutí… Je lepší líčit mladší nebo starší herečku?Záleží na roli a na tom, jak má dotyčná vypadat. Pokud mám mladou herečku udělat starší, tak mě to baví, zestaršení není takový problém. To je spíš horší, když se má omlazovat. Pak se u toho ještě řeší, jestli je to reálné, aby tomu diváci u televizních obrazovek uvěřili. Zaujaly vás samotné seriálové příběhy?Na každý díl jsem se vždycky těšila. Když jsem je četla, ani se mi nechtělo věřit, že se něco takového mohlo stát. Když se pak natáčelo a s některými skutečnými aktéry opravdových příběhů jsem se osobně setkala nebo se s nimi dokonce skamarádila, tak mi to přišlo o to drsnější. Přiznám, že někdy jsem dokonce uronila slzu. Jsou to příběhy ze života a je smutné, že se něco takového děje. I když v seriálu to vždy končilo něčím dobrým, jakousi nadějí. Prý se Stopy života hodně točily ve východních Čechách.Natáčelo se například v Trutnově v Domě s pečovatelskou službou na Červeném kopci. Hodně se točilo na psychiatrickém oddělení v Novém Městě nad Metují, kde všechny příběhy končily. A v mnoha dalších nádherných místech tady u nás v kraji. Myslím, že se nemusí všechno točit za každou cenu jen v Praze. Slyšel jsem, že jste ale nedělala jen maskérku a vizážistku. Co ještě?Snažím se nad rámec svých povinností pomáhat s komparsem. Mám zde hodně známých, kteří si rádi zahrají v seriálu. Navíc mě taková práce baví. V Trutnově jsem taky sháněla kompars a někteří místní lidé si v seriálu Stopy života zahráli. Jak se nárazové povolání filmové maskérky dá skloubit s další prací?Maskéřina u filmu je pro mě sice splnění snu, ale spíše jako koníček. Beru to spíš jako vedlejšák. Jinak mám v Trutnově vlastní studio, kde dělám kurzy líčení, pečuju o ženy a radím jim, jak se mají oblékat atd. A co pohled maskérky na Trutnováky. Jací jsme?Dělám hlavně ve dvou okresech, náchodském a trutnovském. A musím přiznat, že trutnovská mentalita žen i mužů je daleko lepší než náchodská. Trutnováci mi přijdou víc snaživí, když potřebují, chodí se ke mně poradit nejen ženy, ale i muži. To v jiných okresech není. Tady v Trutnově je normální, stejně jako v Praze či Hradci, že i pánové chodí ke stylistce. A co místní ženy?Tady v Trutnově jsou hodně šikovné a hlavně pořád se sebou chtějí něco dělat. Není to jen o tom, že já bych je uháněla, ale snaží se samy. A chtějí i poradit s oblékáním. Pro Trutnováky mám prostě pochvalu a mám zdejší klientelu ráda. Dáváte si Trutnováky do škatulek podle jejich vzhledu?Teď už ne. Zpočátku jsme předsudky měla, ale vyrostla jsem z nich. Zjistila jsem, že žena z obchodu od zeleniny má o sebe větší zájem, než barbíny. Ony si myslí, že umějí a vědí vše nejlíp, a nenechají si poradit. Nekoukám na ně ale jako na barbíny, ale jako na ženy, které se rády oblékají. Pokud moje rady nepotřebují, tak si říkám, že jsou samy se sebou spokojené. A to je v pořádku. Hodně mě ale potěší ženy, které si od plotny a dětí odskočí ke mně a chtějí dobře vypadat. Mají lidé sledovat trendy?Hlavní je, aby s člověk cítil dobře. Nemá cenu někoho předělávat. Přece nebudu nutit někomu účes nebo oblečení jen kvůli tomu, že to je trend, když se v něm necítí dobře. Pavel Cajthamlpavel@trutnovinky.czFoto: Vilém Fischl a archiv Lucie Prymšové