Domů

Létající Lada. Trémistka, která se dokáže koncentrovat

Talentovaná výškařka o sobě dala letos pořádně vědět na halových šampionátech. Z dorosteneckého má stříbro a na republice dospělých si skočila pro bronz. Do výšky? 185 centimetrů! Lado, jaké byly tvoje atletické začátky? Věnovala ses předtím nějakým jiným sportům?Před atletikou jsem žádný sport nedělala. Od malička mi šly běhy a skoky, takže když rodiče dospěli k názoru, že mám příliš energie a došlo na výběr sportovního kroužku, měli jsme téměř hned jasno. Na atletiku jsem začala chodit v polovině čtvrté třídy. Výška u tebe vyhrála proč? Už ani nevím. Trenér ji se mnou zkusil. Zjistil, že mám dobrý odraz, začali jsme to pilovat a nakonec se stala mojí prioritní disciplínou. Já měl vždycky strach z laťky, když jsem se k ní blížil. Co ty?Já jsem z laťky nikdy strach neměla nikdy. Výška je hodně o hlavě. Jak jsi na tom v tomhle směru?Všichni mi říkají, že vypadám před skokem strašně klidně a vyrovnaně, ale není to pravda. Na větších závodech jsem opravdu hodně vynervovaná. Ale pravdou je, že se většinou s vypětím všech sil dokážu koncentrovat. Na co soustředíš před skokem?Tam se většinou na nic nesoustředím. Občas si přehrávám v duchu skok, ale stejně se potom podle té představy neřídím. (usmívá se) Jsi na sebe naštvaná, když si škrtneš a laťka spadne? To samozřejmě jsem. A ne jen na sebe, ale i na laťku. (směje se) Člověk si pak vyčítá, že stačilo zvednout třeba nohu o centimetr výš a mohlo se takové „hloupé chybě“ předejít. Přehoupnout se přes laťku je už třešnička na dortu. Řekni, co všechno to obnáší, hlavně v tréninku? Musím dělat mosty, posilovat břicho, pilovat rozběh. Je toho dost. Spolupracuješ s trenérem Havelkou. Jaký je trenér?Trenér mě toho hodně naučil. Od úplných základů, kdy jsem poprvé přišla na trénink a neuměla ani pořádně běhat. Obdivuji i to, že se trénování mládeže věnuje intenzivně ve svém volném čase. Občas na sebe narážíme povahově, protože jsme oba tvrdohlaví, obzvlášť já, takže to se mnou nebývá jednoduché. (směje se) Nemám ráda, když mi někdo rozkazuje, s čímž se však samozřejmě musí při tréninku počítat. Dokážeš říct, co je při skoku do výšky tvoje silná a slabá stránka? Myslím si, že mojí slabou stránkou je jednoznačně rozběh. Kolikrát se před laťkou takřka zastavím. Možná, že to dělá i to, že v zimě trénujeme v úzkém prostoru bez možnosti oblouku. Silnější stránkou je asi samotná letová fáze. V letošní halové sezoně jsi už třikrát skočila 185 cm. Co můžeš říct o této výšce, která je tvým osobákem? Vzhledem k tomu, že těsně před novým rokem byl můj osobák 176 cm, byla jsem opravdu ráda, když se mi v únoru v Jablonci nad Nisou podařilo skočit 180 cm. Když jsem potom na mistrovství republiky dorostu zvýšila ještě na 185 cm, ani jsem tomu moc nemohla věřit. Pořád jsem si říkala, že to byl určitě ústřel. Jelikož jsem si ale tuto výšku poté ještě dvakrát potvrdila, tak doufám, že tři ústřely neexistují. Kam by ses chtěla posunout v dalším průběhu letní sezony?Zatím vůbec nevím. Mně tahle výška prozatím stačí. Možná na 188 cm, což byl limit pro letošní Halové mistrovství Evropy v Praze. Ani si nedokážu představit, že bych teď skočila víc. V ženské výšce je za magickou hranici považováno 200 cm, což je i hodnota českého rekordu. Kdy to skočíš? To je zatím opravdu, opravdu daleko. Máš skočené limity jak na mistrovství světa do Kolumbie, tak mistrovství Evropy ve Švédsku. Obě akce se ale v létě kryjí. Kam pojedeš? To vše závisí na tom, zda mě někdo z mých vrstevnic nepřeskočí. Na mistrovství světa v kolumbijském Cali jedou dvě závodnice a zatím jsme dvě, které máme splněný limit. Na mistrovství Evropy do Švédska berou tuším tři. Není tedy ještě jasné, jestli a kam pojedu. V březnu sis zaskákala v Praze v předprogramu na mistrovství Evropy. Jak na tebe dýchla atmosféra velkého šampionátu? Vzhledem k tomu, že to byl pouze testovací závod, nijak výrazně mě atmosféra šampionátu neovlivnila. Každopádně to pro mě byla pocta a skvělá zkušenost, vyzkoušet se všechna ta četná předzávodní opatření. Navíc zde byl dobrý povrch, takže se mi i dobře skákalo. Slavnostní zahájení pak bylo velkolepé. Největší osobností současné ženské výšky je Blanka Vlašičová. Je to i tvoje favoritka? Ne, není. Ona je velice extrovertní a hlasitá, což je spíše mým pravým opakem. Můj oblíbený výškař je katarský závodník Mutaz Essa Baršim. Na domácí půdě šlapeš na paty Michaele Hrubé, velké české naději. Takže jsi vlastně taky naše naděje?Nejsem si jistá, jestli Míše Hrubé zrovna šlapu na paty. Pořád je hodně co dohánět. A rozhodně si netroufám říct, jestli jsem, nebo nejsem nadějí české atletiky. Jste kámošky?Vyloženě takhle bych to neřekla, ale chováme se k sobě slušně. (směje se) Vnímáš, že se o tobě začíná častěji mluvit v českých atletických kruzích?Ano, vnímám, a nemohu říci, že by se mi to ve všech ohledech zrovna líbilo. Nemám moc ráda, když je kolem mě rozruch. Kolem čeho jiného se točí tvůj život, když pomineme atletiku?Těch věcí je více. Samozřejmě kolem školy. Jsem v prváku, takže učení není zrovna málo. Dále hraji od mala na klavír, ráda si kreslím, jsem obklopena rodinou a pár dobrými přáteli.  Klavír? Co všechno už zvládneš zahrát?Jak jsem už zmiňovala, jsem hrozná trémistka. Vystoupení jsou pro mě často utrpením. Momentálně se více než sólové hře raději věnuji doprovodu. Doprovázím svou kamarádku Lindu, která hraje na housle. To mě baví a myslím, že mi to jde i lépe, než sólová hra. Navíc se méně bojím, už jen z principu, že nejsem na „pódiu“ sama. Na závěr ještě jedna otázka k výšce. Skáčeš v brýlích. To ti nevadí? Nevadí. S brýlemi skáču odjakživa. Nepopírám, že mi už párkrát odletěly o pár metrů dál, ale zatím se jim nic nestalo. Připadám si s nimi jistější. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cztwitter: michalboganfoto: Miloš Šálek