Domů

Lékárnici k farmacii přivábila už v dětství vůně heřmánku, rozhodla o její profesi

Z deváté třídy chtěla jít do Brna na lékárnickou laborantku. „Maminka mi ale řekla, že když se chci věnovat lékárnické práci, ať jdu na gymnázium a potom studovat farmacii na vysokou školu. Poslechla jsem ji a udělala dobře. Až po letech mi došlo, že mě máma k tomu oboru nenápadně přivedla, protože si přála, abych ho studovala. Univerzitu v Bratislavě jsem dokončovala v roce 1972, když už jsem měla dvouletého syna,“ vrací se do minulosti magistra Bednaříková. S manželem, také lékárníkem, začali hledat místo s bytem a chtěli, aby to bylo někde v pohraničí, kde jsou hory, protože oba lyžovali. „Ozvali se nám z Trutnova, že je tam k dispozici dvoupokojový byt pro magistra. Přijeli jsme se sem podívat a už tady žijeme čtyřicet pět let. Když jsme tady ale byli poprvé, bylo nevlídné březnové počasí, okolo cest šedivý sníh a město se mi vůbec nelíbilo. Nakonec jsme si ale zvykli,“ říká dnes už bývalá lékárnice. Lékárnice Zdeňka Bednaříkové se svými kolegyněmi v dobách minulých. Nejdříve začala pracovat v dolní lékárně na náměstí, která se dnes jmenuje U anděla strážce, a zanedlouho přešla do horní, tehdy hlavní lékárny v Trutnově. „Tenkrát byl ještě brufen na recept a lidi s ním kšeftovali po tabletách. Běžné byly záskoky za kolegy, protože lékárny se při dovolených nezavíraly. Lékárníci drželi více při sobě a účastnili se společných akcí. To už dnes neexistuje, protože mezi lékárnami panuje rivalita. Ve státní lékárně jsem pracovala do roku 1992,“ dodává. Potom přišel 29. únor téhož roku, kdy byly draženy prostory tehdejší prodejny domácích potřeb v Horské ulici. Po jejich úspěšném vydražení a rekonstrukci manželé Bednaříkovi za čtyři měsíce lékárnu otevřeli. „Začátky byly velmi krušné, zásobování léky bylo obvykle jednou za čtrnáct dní. Tím, že jsme ale byli první v Československu, tak nám Zdravotnické zásobování Vysoké Mýto velmi fandilo a navezlo nám první dodávku léčiv s velkým množstvím zboží s půlroční splatností faktury. To byla obrovská pomoc. Museli jsme mít vše dobře spočítané, abychom byli schopni dluh splácet,“ ohlíží se lékárnice zpátky na počátek nesnadného podnikání. Takto vypadala budova s lékárnou Na Horské v devadesátých letech. V lékárně začínali se čtyřmi magistry a dvěma laborantkami. Práce bylo od začátku dost a tudíž museli přijímat další spolupracovníky. Sami pracovali 12 až 14 hodin denně. Překonali též finanční problémy z malé privatizace. Snažili se v prostorách lékárny zůstat a tak museli s předkupním právem získat celý dům, který poté dali dohromady.  V soukromé lékárně Zdeňka Bednaříková přetrvala až do roku 2007, kdy odešla do důchodu. Dnes v lékárenské praxi v Trutnově úspěšně pokračuje syn Ondřej, který rovněž vystudoval farmacii a drží rodovou tradici tím, že s manželkou provozuje lékárnu U Řeky. Kdyby se jeho maminka Zdeňka měla znovu rozhodnout, co by v budoucnu dělala, zase by to byla farmacie, i přes všechna úskalí, která musela překonávat. „Celý život jsem dělala to, co mě baví. Ta profese se za ty dlouhé roky sama o sobě příliš nezměnila. Přibylo léků, jsou větší možnosti lékárnu lépe vybavit, samozřejmostí jsou moderní přístroje. Hlavní je ale vždy dobrý vztah lékárníka s pacientem. Kdysi byli pacienti pokornější, dnes jsou spíše netrpěliví. Ale ničeho jsem při práci v lékárně nelitovala,“ dodává Zdeňka Bednaříková. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz