Domů

Když řeknu Trutnovinky, jako kdyby se sypaly korálky

Vzpomínáte si na okamžik, když se vám poprvé před deseti lety dostal do rukou magazín Trutnovinky?Pane redaktore, víte, že jsem patriotem Trutnova. Žiji tady od roku 1945, a to je 70 roků. Navíc jsem byl i patriotem podniku Texlen, kde jsem celý život pracoval. Když mám hovořit o Trutnovinkách, tak už mě uchvátil samotný název. Když si ho řeknu, jako kdyby se sypaly korálky. Je velmi libozvučný. Je tam zároveň město a novinky, které se dozvím. Ty korálky odhalují něco o rozmanitých osobnostech města, které se něčím proslavily nebo dělaly něco, co je výjimečné. V magazínu byly a stále jsou důležité události. Co jste si tehdy řekl?Moc se mi to líbilo, protože tehdy nic takového v Trutnově nebylo. Velmi mě to potěšilo a zaujalo. Když jsem se dozvěděl, že Trutnovinky vycházejí, tak jsem jim věnoval zvýšenou pozornost a chtěl jsem je mít. Začal jsem měsíčníky sbírat, ale někdy to nebylo jednoduché, protože nebyly k sehnání. Vždycky jsem začátkem měsíce číhal, abych o ně nepřišel. Těšíte se na každé číslo?Moc se těším. Všechno, co tam je, mě zajímá. Nejen kulturní a další programy, ale i osobnosti, které se tam díky vám objeví. O některých se už vůbec neví, tak je dobře, když je odhalíte a veřejnost se o nich něco zajímavého dozví. Nastavili jsme určitou úroveň, jste s ní stále spokojen?Dokonce se domnívám, že se úroveň magazínu stále zvyšuje nejen graficky, ale i obsahem. Ta poměrně vysoko nastavená laťka zůstává. Jaké rubriky vás zajímají nejvíce a proč? Nemůžu říci, že bych preferoval vyloženě nějakou rubriku. Mám ale rád rubriku Z muzejních sbírek, přináší informace, které neznáme. A také Proměny Trutnova, kde jsou zároveň fotografie jednoho místa či budovy současnosti a minulosti.  Rozhodl jste se hned na začátku, že chcete mít každé číslo?No, na začátku jsem to ještě nevěděl. Když jsem si přečetl první čísla, už jsem to ale věděl. Je to pro mě osobně kus historie a pátral jsem po každém čísle. Když vezmete do ruky magazín, co se děje? Seberu ho, strčím do tašky a už se těším, jak si ho večer v klidu doma podrobně pročtu. Zpravidla si beru dvě čísla, abych měl jedno pro rodinu v Děčíně. Chci, aby byla v obraze. Vzpomenete si, co vás v magazínu hodně oslovilo?Většinou to byl rozhovor s nějakou osobností. Jednou jsem se seznámil s panem Hrdličkou, který vyrábí přilby pro členy historické vojenské jednotky. Když jsem o něm objevil článek v Trutnovinkách, byl jsem potěšen tím, že se o něm píše, protože dělá nádherné věci. Nebo mě zaujal článek o musherovi Radku Havrdovi, co závodil s psím spřežením. Hodně mě bavily rozhovory s podnikateli. Těch článků a rozhovorů, které jsem rád četl, je hodně. Řada vydání měsíčníku byla tematicky zaměřená. Které téma vás nejvíce vtáhlo do děje? Určitě mě zaujalo téma o prusko – rakouské válce roku 1866. Velmi silné bylo téma o smrti, které se mě osobně týkalo v souvislosti se smrtí mé ženy. Možná jsem se měl v článku více zaměřit na její četné dobré vlastnosti. Byla mojí velkou oporou. Vy jste byl v Trutnovinkách několikrát.Byla to pro mě čest. Byl jsem hrdý, že se o moji práci někdo zajímá a že je to zveřejněné. Potěšilo mě to. Přál byste si, aby v magazínu bylo něco, co tam dosud není?Doporučoval bych, aby tam bylo více rozhovorů s rodilými Trutnováky, kteří tady žijí a přestáli dvě okupace - německou a sovětskou. Měli byste se také více zaměřit na výchovu obyvatel města. Třeba, aby všichni třídili odpady a vůbec se lépe chovali životnímu prostředí. A taky zjistit, kam se odpady vozí, zda se třídí a podobně, aby byli lidé informovaní. Proč je magazín pro Trutnov důležité periodikum?Je velmi důležité, aby Trutnovinky ve městě byly pořád. Kdyby skončily, bylo by to moc smutné a byla by to velká ztráta. Nevím, v jakém městě v republice něco takového vychází. Stejně jako mně i dalším lidem přinášejí radost a jsem informován o všem, co se v Trutnově děje. Co byste nám popřál k desátému výročí? Stejně úspěšnou a důležitou práci, jakou děláte. Chci popřát všem redaktorům, aby byli i oni spokojeni se svou prací. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek