Domů

Když jdu pod vodu, jako by mě někdo vystřelil do vesmíru

Vzpomínáte si na dobu, kdy jste propadl potápění?Bylo to na vojně v roce 1988 v Olomouci. Byl jsem nějakou dobu ve vojenské nemocnici na Hradisku, kde byla v bývalé kapli fantastická knihovna. Tam se mi dostala do ruky knížka Lubomíra Benýška Expedice míří do hlubin. Fascinovaly mě obrázky z potápění. Pak jsem zjistil, že potápěči jsou přímo z Olomouce. Hned, jak jsem se vrátil z vojny, našel jsem si je. Vzali mě mezi sebe a naučil jsem se tam potápět. Jaké byly tedy začátky?Byl jsem nadšený. Potápění působí jako zesilovač emocí. Když někdo trpí úzkostmi a má strach z vody, tak je může zvýšit. Pokud vás oceány přitahují, tak se při potápění touha a radost zesílí. Já jsem byl ten druhý případ. Měl jsem chuť pronikat na nepoznaná území. Takže moje začátky byly spojeny s radostí a nádherou. Líbilo se mi sedět na dně, klidně dýchat a pozorovat podvodní svět kolem sebe. Bylo to jako by mě někdo vystřelil do vesmíru. Mám to tak dodnes. Začínal jste v Olomouci, ale pak jste se vrátil do Trutnova. Stal jste se členem nějakého klubu?Začal jsem se potápět s Láďou Hadačem, který tady vedl potápěčský klub Pneumothorax. Později, bylo to někdy v roce 1997, mě potkal kamarád a přemluvil mě, abychom v Chorvatsku založili potápěčskou základnu. Základna existuje, ale já už v ní nepůsobím. Začal jsem se zaměřovat na Kubu. Do jaké destinace ve světě jste vyrazil poprvé?Bylo to právě Chorvatsko, kam se stále rád vracím. Moře je tam krásné, i když už trochu vyplundrované. Po vstupu země do Evropské unie ale začaly přísné regulace rybolovu, což přispělo k přibývání ryb. Všimli jsme si toho právě při potápění. Moře se začíná oživovat a zarybňovat. Potápění v mořích není jen radost, ale skýtá také různá nebezpečí. Dostal jste se někdy do nějaké situace, kdy jste se cítil ohrožen? Stalo se mi to úplně na začátku – potápěl jsem se asi dva roky – v jednom lomu v Polsku. Byla to vyloženě moje chyba. Podcenil jsem úplně všechno, ale naštěstí to dobře dopadlo. Říká se, že potápěč má nejrizikovější období mezi svým stým a čtyřstým ponorem. V té době si myslí, že je mistr světa a všechno už umí. To je samozřejmě hloupost. Potápění má pravidla, která se musí dodržovat. Já jsem ta pravidla porušil. Týkalo se to vybavení a hloubky. Hledat při potápění adrenalin je asi hloupost, ne?Přesně tak. Spousta lidí ho tam hledá, ale to není rozumné. Každý potápěč by měl znát své limity, které se nesmí překračovat. Která lokalita vás při cestách v souvislosti s vaším koníčkem nadchla a proč?Před dvanácti lety to byla Kuba a už mi to zůstalo. Dostal jsem se do jedné lokality, která se jmenuje Jardines de la Reina, čili Královniny zahrady, kde Kubánci vytvořili na souostroví národní park. Jsou tam přísná pravidla pro vstup omezeného počtu lidí, třeba 300 potápěčů za rok. Je to také cenově náročné. Příroda je tam krásná a neposkvrněná. Myslím si, že to souostroví je stejné, jako když ho v roce 1492 objevil Kryštof Kolumbus. Jezdíte jen do zahraničí nebo jsou místa vhodná k potápění i u nás?Spousta míst. Například krásný a vhodný k potápění je lom u Jičína. Pochopitelně ten svět ve sladké vodě není tak barevný, teplý a čistý jako v tropických mořích. Ale už ten pocit, že je člověk pod vodou, je fajn. Mě to baví. Kapra v Egyptě neuvidíte, máto svoje kouzlo. Fotografujete podmořský svět? Kdysi jsem fotil, ale pak jsem přišel na to, že to nechám těm lepším. Řekl bych, že parazituji na potápěčích, kteří fotí. Sám si to vychutnávám pod vodou. Podle čeho si vybíráte lokality?V dnešním globálním světě se ví, kde jsou zajímavá místa. Hledám hezké moře, s krásnou přírodou a velkými rybami. Kromě Kuby, tak jednou za rok jedeme do Súdánu, Mexika, Thajska, Indonésie… Když jste na nějakém vzdáleném místě, jak se k vám chovají domorodci?Většinou to berou jako byznys. Na Kubě je to specifičtější, protože tamní obyvatelé nás mají hodně rádi. To jsem nikde jinde nezažil. Pamatují si nás z minulosti a mnozí z nich mluví česky. Je třeba si dávat pozor na to, co říkáte. Byl jsem s kamarádem na tržnici. Paní tam prodávala obrázky a za jeden chtěla 50 dolarů. My jsme si říkali, že je to moc, když budeme smlouvat, půjde na deset. Ona nám najednou česky řekla, na deset ne kluci. Na dvacet pět, když koupíte dva. Potápění asi není nejlevnější koníček? Je to pravda, levná záležitost to není. Výstroj přijde na 50 tisíc korun. Jeden výlet do top destinace na 100 tisíc. Jaká pravidla musí dodržovat správný potápěč? Každý by měl absolvovat kurz, nedoporučuji v tomto směru podnikat nic na vlastní pěst. Základní problém potápění jsou bubliny, které se mohou dostat do krve. Je dobré toto vědět, může to být totiž osudné. Potápěč musí vědět, co dělá, vždy zachovávat chladnou hlavu, pravidelně dýchat a na hladinu vystupovat pomalu. Pravidel, která musí potápěč bezpodmínečně dodržovat, je hodně. Musí také znát svoje limity. Jak vašeho koníčka vnímá rodina? Nemají o vás strach?Ne, nemají. Pokud člověk dodržuje pravidla, nejnebezpečnější část vašeho potápěčského výletu je jízda autem. Pokud vím, nemáte rád jen vodu, ale i hory. Prý jste vystoupal na Mont Blanc? Hory mám moc rád. Kdysi jsme se hecli s kamarády a říkali jsme si, že jako správní Češi a Evropané musíme vylézt na tři nejvýznamnější vrcholy, a to jsou Sněžka, Gerlach a Mont Blanc. Postupně jsme na tyto hory vystoupali. Mají potápění a výstupy v horách něco společného? Možná je společné to, že máte ve vysokých horách i hlubinách šanci pocítit hluboký klid. A kvůli tomu klidu to podstupujeme.  Považujete se za dobrodruha?Asi mě dobrodružství přitahuje, ale mám rád i pohodlí domova. Spíše bych řekl, že jsem romantik. Přitahují mě hezké věci a k tomu patří potápění a chození po horách. Vaše žena absolvovala pouť do Santiaga de Compostela. Je naladěná na vaši strunu? Máme spoustu společného. Já jsem s ní z časových důvodů nemohl jít. Když jsme byli na Mont Blancu, potkal jsem se s ní v Chamonix. Myslím si, že jí to hodně otevřelo oči a byl to pro ni silný zážitek. Přijel jsem za ní na posledních pár dní na konci pouti a šel jsem s ní poslední kilometry do cíle.  Potápí se také? Moje žena vůbec nemá ráda vodu. Jediný člověk, kterého jsem zažil, když jsme byli kdysi v Egyptě, který se nešel vykoupat do Rudého moře, byla ona. Voda ji prostě nepřitahuje. Kam se v příštím roce chystáte?Na přelomu března a dubna se chystáme do Indonésie, kde se chceme potápět. Už se moc těším. MILOSLAV CHLÁPEK - narozen 1. srpna 1965 v Trutnově - vystudoval gymnázium - je ženatý, má tři děti - živí se potápěním a pracuje jako hydrogeolog - žije v Trutnově Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: archiv Miloslava Chlápka, Carlos Suáres