Domů

Jsme pořád kamarádi a je fajn se sejít, říkají bývalí pracovníci ZPA

Po privatizaci však VVZ skončil, ale většina propuštěných zaměstnanců si rychle našla uplatnění v jiných elektrotechnických firmách. V pivním baru už počtvrté k jednomu stolu zasedli současní manažeři a specialisté významných firem, vysokoškolští učitelé i nynější zaměstnanci společnosti ZPA Smart Energy. Zhruba třicítka bývalých kolegů společně zavzpomínala na mladá léta, která všichni strávili v jednom kolektivu. „Ve VVZ pracovalo více než sto lidí. I když naše řady trochu řídnou, je toto setkání vždy hezké,“ pochvaloval si bývalý vývojový pracovník Miloš Vít, který v současnosti pracuje jako projektant v oblasti elektrotechniky. „Jako pedagog učím své žáky to, co sám znám z praxe,“ říká Vladimír Burlak, bývalý vývojový pracovník VVZ a současný učitel na SPŠ Trutnov, který na tato setkání rád chodí, protože potkává lidi, s nimiž se mu velmi dobře pracovalo. Při setkání se všichni navzájem bedlivě poslouchali, když přišla řeč na pracovní úspěchy, a společně se zasmáli při vyprávění historek ze soukromí. Atmosféra byla přátelská, nostalgická i veselá. O svou kariéru se s Trutnovinkami podělil Petr Dohnálek, který strávil v ZPA jako vývojový pracovník 35 let. „Byl to pan šéf s velkým Š,“ zaznělo na jeho adresu od několika stolů. Jaké byly vaše začátky v ZPA Trutnov? Po maturitě jsem přes známého zjistil, že ZPA nabírá učně a tak jsem se pro tuto firmu vyučil. Poté jsem musel na vojnu a po ní jsem se dostal na vysokou školu. Když jsem školu dokončil, vrátil jsem se do ZPA jako pracovník vývoje a zůstal jsem tam 35 let. Váš odchod z firmy také souvisel s privatizací a následným propouštěním? Na začátku privatizace k nám jezdili zástupci velkých zahraničních firem, kteří si kromě místních menších podniků vybírali i zaměstnance. V roce 1990 se mi ozvali z General Electronic a byl jsem pozván na týden do Anglie, kde mi na konci pobytu přislíbili práci. Po návratu do Trutnova jsem dal výpověď v ZPA. Co bylo dál? Potom se opět ozvali z General Electronic a omlouvali se, že mě nepřijmou. I když firma všechno k mému nástupu připravila, muselo ještě dojít ke schválení jejich odbory. Odbory však řekly, že musí být zaměstnán Brit. Byl jsem tedy bez práce, ale díky tomu jsem udělal krok, k němuž bych se sám nerozhoupal. Kdyby se tohle nestalo, tak bych byl v ZPA pravděpodobně dodnes. Kam vedly vaše další kroky? Byla mi nabídnuta stará výroba od ABB, kterou jsem koupil. V ní pracuji ještě se svými dvěma zaměstnanci dodnes. Jsme konzervativní, takže pracujeme na starých věcech, jejichž výkresy jsou například i z roku 1930. Jsme takové napůl muzeum. Jak vzpomínáte na léta v ZPA? Výzkum a vývoj byl jiný než výroba, ve které byl vyšší plat, a stále se doháněly normy. Kolektiv VVZ byl plný lidí, pro které byla svoboda přemýšlení důležitější než peníze. Všichni jsme spolupracovali a nefungovalo nějaké dohadování kvůli penězům. Stali se z nás přátelé. Vidíte se i mimo tato setkání? Myslím, že většinou ne. Proto je právě s kolegou Petrem Trejtnarem děláme. Jsme většinou již v penzijním věku, a tak se snažíme uspořádat takový sraz jednou za rok. To letošní se vydařilo? Zdá se mi, že letos přišlo míň lidí, ale počet mě nějak netrápí. Je vidět, že někteří si to užívají. Jsme pořád kamarádi a je fajn se sejít. Příští rok bychom se určitě rádi zase viděli. Veronika Limberská Foto: Veronika Limberská