Domů

Je důležité, aby mi pes důvěřoval, říká agiliťačka Lucie Petirová

„Nápad něco pořádat byl můj. Rodiče mě v tom podporují, ale hledání sponzorů, nakupování cen, zařizování všeho možného až po organizaci je na mně,“ prozrazuje školačka, která teď v září šla do deváté třídy. „Nesmím ale zapomenout na mé přátele, kteří mi s organizací pomáhají na místě,“ okamžitě dodává, že úplně sama by to samozřejmě nemohla zvládnout. To hlavní však stojí na ní.První závod pod její taktovkou se uskutečnil na jaře loňského roku - 13. dubna v Mladých Bukách. „Začala jsem to zařizovat asi v říjnu, takže jsem měla necelý půlrok na přípravu,“ vypravuje Lucka, které tehdy bylo dvanáct roků! Schválně, co jste v tomto věku dělali vy? „Většina lidí, se kterými jsem jednala, o tom neměla zdání, že mi je teprve tolik. Proto vždy, když mi někdo napíše „Paní Petirová“, jen se tak poctěně usměji,“ culí se mladá slečna.  „Bylo to náročné. Myslela jsem si, že mě v ten den klepne,“ vzpomíná na pořadatelskou premiéru. Den před závodem bylo ještě vše v pořádku, ale jakmile se na místo začali sjíždět lidé a všechno muselo odsýpat, v tu chvíli poznala, jak náročné je vlastně pořádání akcí. Člověk na to musí mít povahu. „Hlavně je potřeba, aby se pořadatel řídil heslem: Nikdy se nevzdávat! Když se něco nepovede, musí se to napravit a pokoušet se dál a dál,“ tvrdí. Lucka to však zvládá. Už má za sebou organizaci čtyř soutěží. Další chystá na jaro. Co považuje při pořádání závodu za nejtěžší? „Udělat si skupinku skvělých přátel, kteří tě v tom nenechají. Například při tvorbě výsledků, kdy je potřeba člověk na časomíru, zapisování chyb, zapisování a měření času,“ poukazuje. Takové lidi však ona kolem sebe má. „Jsem jim za vše moc vděčná,“ děkuje za podporu agiliťačka, která za to, co pro psí sport dělá, sklízí velký obdiv, což ji „nakopává“ do další činnosti. A proč vlastně psí agility? První náznaky se u ní objevily už v době, kdy začala chodit do školy a své anglické kokršpanělce Roxy stavěla různé překážky. „Bylo to vtipné. Cokoliv jsem našla, z toho jsem udělala překážku,“ vzpomíná. Později Lucka začala jezdit na koních a na internetu viděla, že existuje i parkur pro psy, kde poznala také plemeno border kolie. Když v deseti letech přestala s proháněním na hřbetě koně, pořídili ji rodiče borderku Amy, se kterou měla rekreačně cvičit. A jak to tak bývá, z rekreačního cvičení vzniklo každovíkendové ježdění po soutěžích. Závodnické začátky byly velmi zajímavé. „Dělat agility jsem měla rekreačně, a tak jsem se snažila vycvičit Amy sama, jelikož v okolí žádné vhodné cvičáky nebyly,“ líčí Lucka, která na toto období nevzpomíná moc ráda. Na podzim 2011 se párkrát dostala na tréninky do Dvora Králové, ale zlom nastal až na jaře 2012, kdy po pár neúspěšných závodech začala trénovat v Havlovicích. „Byla tam skvělá trenérka a pak už to šlo samo,“ povídá, jak s Amy získávaly nové a nové zkušenosti. Doslova zapálení pro agility u ní přišlo v září loňského roku, kdy se domácnost u Petirů rozrostla o další border kolii - Screena. „Od jara jsme se pustili do trénování a závodění víc už jen díky kvalifikaci na mistrovsví Evropy juniorů do Itálie,“ prozrazuje Lucka. Nejen, že se pak na červencový šampionát dostala, z Itálie si dokonce přivezla čtvrté místo. Z Lucky se také stala trenérka, i když jak ona říká, neplánovaně. „V Trutnově agility není, ale jsou tu lidé, kteří agi již někdy běhali. Už z toho důvodu jsme se s holkami z našeho okruhu dohodly, že budeme společně dělat tréninky. Někdy jsem jim poradila, někdy jsme si radily navzájem a vznikla z nás skvělá parta,“ přibližuje Lucka. Scházejí se na cvičáku za Úsvitem, kde se uskutečnilo i focení naší titulky. „Zkušenosti stále přibývají,“ dodává. Na tréninky jich momentálně pravidelně dochází asi patnáct. Jak dlouho trvá, než se vycvičí pes na agility? „To se přesně říct nedá,“ odpovídá mladá školačka, protože postupem času se týmu na závodech staví těžší parkúry, a tak se psovod se psem musí neustále učit nové a nové triky a vychytávky. Cvičební plán si udělá každý majitel psa podle sebe. „Když jsem si dovezla Screena, začínala jsem fixací na sebe. Psa budu mít po boku dalších 10 až 15 let a je důležité, aby mi odmalička důvěřoval. Jelikož jsem měla plány, že s ním budu hlavně běhat agility, kde je důležitá motivace, začalo se například hrou s míčkem či přetahovadlem na různých místech,“ vysvětluje Lucka. Pes se bude v dospělosti pohybovat na závodech mezi desítkami lidí a psů, takže základem jeho výchovy je dobrá socializace. Lucka má doma na Dvoračce tři psy. „Každý je jiný a každý v něčem výjimečný,“ tvrdí o svých mazlíčcích, kteří jsou nedílnou součástí rodiny a nesmí nikde chybět. „Jsou to skvělí společníci. To sportování už je jen třešničkou na dortu.“ Roxy je skvělá společnice, hlavně pes do pohody. „Procházky s ní jsou skvělé. Pokud teda nechytí stopu a neukáže své lovecké pudy,“ směje se Lucka. Amy a Screen jsou stejného plemene, avšak v povaze jsou rozdílní. „Amy je jemnější, Screen jde do všeho po hlavě, ale zase si myslím, že v budoucnu se s ním agility budou běhat lépe, protože odmalička jsem ho učila té fixaci.“ Na agility je ale vhodný každý pes. Je jedno, jak je malý, jak je velký, jaké je rasy. „Když si však někdo pořizuje psa, ať už jako společníka nebo na sport, tak doporučuji pořízení psa s průkazem původu,“ upozorňuje Lucka, že v dnešní době je na světě strašně moc psů a lidé pro peníze zkříží cokoliv s čímkoliv. „Pak nastává udivení, když si pořídíte border kolii bez PP, údajně po čistokrevných zdravých rodičích, a vyroste vám z toho něco, co vám buď onemocní, nebo se jen border kolii podobá zbarvením,“ doplňuje Lucka. Dnes najdeme takových případů víc než dost. Lidé si kupují, hlavně to nejlevnější a tím podporují další množení psů. „Mít potvrzené na papíře, že pes má čistokrevné předky bez vážných zdravotních problémů, se už hodí jen z důvodu, že se psem chcete aktivně žít či sportovat,“ zdůrazní Lucka, která je prý touto tématikou posedlá. Běhání se psy v parkuru vzniklo kolem roku 1978 v Anglii a od té doby je rozšířeno snad po celém světě. V roce 2012 se konalo mistrovství světa v Liberci. „Byla to skvělá podívaná. Hodně technik používané na tratích se k nám dostávají například z Finska,“ povídá Lucka. V našem regionu se agility ještě trénují ve Dvoře Králové, Zdobíně a Havlovicích. „Jednou bych se chtěla dostat například na klasické mistrovství Evropy mezi dospělé. Tam je ale kvalifikace o hodně obtížnější. Také bych si v dospělosti chtěla udělat zkoušky na rozhodčího oficiálních závodů,“ prozrazuje svoje přání a cíle mladá trutnovská závodnice, trenérka a pořadatelka. Kromě kynologie ji baví fotografování, práce s počítačem, psaní deníků a článků. Co se týče sportů, tak v nich nikdy nevynikala a ani to neplánuje. Do školy chodí na ZŠ R. Frimla. „Máme fajn učitele, takže to jde skvěle. Učím se jen, když je potřeba, hlavně v matematice a fyzice. V ostatních předmětech procházím na výbornou,“ chlubí se žákyně, která zatím netuší, kam půjde studovat dál. „Přemýšlím o tom snad každý den. Bohužel kvůli psům si nemůžu dovolit dojíždění či internát. Vím, jaký obor bych nejspíš chtěla, jedná se o design, ale ten najdu nejblíž v Hradci Králové,“ naznačuje a se smíchem dodává, že rozhodování přijde, jak to tak bývá, dva týdny před podáním přihlášek. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cztwitter: michal.boganfoto: Miloš Šálek