Domů

Hindráková udělá pro nominaci všechno a příští sezonu bude hrát v zahraničí

Káťo, jak vidíš aktuálně, po zúžení kádru na čtrnáct hráček, své šance na účast na ME?V první řadě jsem strašně ráda, že jsem probojovala do té čtrnáctky. Dávala jsem si postupné cíle. Další krok je teď ta dvanáctka, která bude pravděpodobně známa v neděli, takže všechno se bude odvíjet od tohoto týdne. Za sebe můžu říct, že do této doby jsem pro to udělala maximum a dám do toho všechno i tento týden. A pak už děj se vůle boží. Závisí to jen na trenérovi, jaké družstvo si vybere. Já ale s klidným svědomím budu moci říct, že jsem pro to udělala všechno. Reprezentace má za sebou tři týdny přípravy. Jak vám to zatím klapalo?Myslím, že to bylo dobré. Holky znám. Už jsem v nominaci poněkolikáté a dokonce teď jsem v první polovině těch nejstarších, takže se tam cítím úplně v pohodě. Co se týče nějaké té práce v tréninku a hlavně basketu, tak jsem ráda za to, že jsem po sezoně zvolila, že nebudu odpočívat. Ale že jsem si dala týden volna a pak trénovala. Projevuje se to tím, že nemám žádné fyzické manko a to herní se vrací. První střetnutí pět na pět sice bylo strašné, ale za takovou chvilku se to nezapomene a myslím, že třeba teď ve čtvrtek už to bylo dobré. To asi bylo, ne? Chválil tě i trenér Blažek, kterému si připomínala „Hindris“ z mistrovství ve Francii.Tak pochválil mě, ale to pořád nic neznamená. Člověk stejně dá nejvíc na ten svůj vnitřní pocit, jak to cítil sám. Jak vzpomínáš na svou reprezentační premiéru na velkém turnaji, kde ses z náhradnice stala oporou týmu, který dosáhl na šesté místo? Já si teď na něj vzpomenu už jen z hlediska, že v týmu je zase Véra Bortelová, která před těmi dvěma roky byla klíčovou hráčkou toho úspěchu. Prakticky by letos ta nominace mohla být podobná v tom smyslu, že tenkrát byl úspěch a trenér by nám mohl věřit. Jinak na takový šampionát se samozřejmě vzpomíná krásně, protože jsem tam jela a neměla jsem hrát, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Užila jsem si to. Zjistila jsem si pro sebe, že i to srovnání s evropskou špičkou nějakým způsobem snesu. Teď vím, že kdybych byla vybraná, tak moje sebedůvěra na hřišti bude trošku jiná, než když tam jdete poprvé. Konfrontaci se špičkovým evropským basketbalem jsi měla i během uplynulé sezony při angažmá v Imosu Brno. Jaká pro tebe byla? Hodnotím to velice pozitivně, protože takových minut, které jsem dostala, to dostane v Eurolize jen málokdo. Měla jsem spoustu příležitostí se prosadit. Když prostě není, kdo by za vás střídal, musíte hrát. Pro každého, kdo si tohle zkusí, je to strašně přínosné. Jinak celá sezona samozřejmě nebyla podle očekávání, ale Euroliga byla strašně dobrá zkušenost a jsem za to ráda. I přes ty výprasky? Nebrala jsem to tak. Je důležité, aby měl člověk nějakou sebereflekci a věděl, na co má a na co nemá. Byl tam pár dobrých utkání. A stejně jsem se na ty zápasy těšila mnohem víc než na ty ligové, protože motivace je tam úplně jiná. Z pohledu brněnského basketbalu se však jednalo o nejhorší sezonu klubu v historii. Nemrzí tě, že u toho figuruje i tvoje jméno? Bohužel, ale myslím si, že o našem úspěchu neúspěchu se rozhodlo v posledním zápase základní části s Valosunem, kdy se nám zranila klíčová hráčka Ivana Jalčová. Letos jsme těch klíčových hráček měli opravdu málo. Troufám si říct, že kdyby si Jalči neutrhla křížový vaz, tak jsme suverénně bojovali o třetí místo. Ona v té době měla výbornou formu a tým držela. My jsme tam byly prakticky čtyři seniorské hráčky, které to táhly, a když vám z úzkého kádru jedna, vypadne, máte problém. Bohužel, play-off pak nedopadlo, jak jsme očekávali. Od malička jsi byla zvyklá na Trutnov, jaký byl vlastně pro tebe přesun do jiného klubu?Myslím, že to bylo lehčí v tom smyslu, že jsem šla z Trutnova, který byl vždy prohlášený tím, že se tady makalo a hodně trénovalo. V Brně se hrála Euroliga, takže se toho tolik udělat nedalo a museli jsme i šetřit síly. Takže pro mě nebylo nějak náročné se začlenit. Tréninky mi systémově vyhovovaly, naopak mohlo to být i náročnější, ale nikdo vám nezakáže po tréninku si přidávat. Určitě jsem udělala i nějaké tréninkové chyby, ale jsou to chyby, ze kterých si vezmu ponaučení do budoucího angažmá. Co legendární kouč trenér Bobrovský?Měl to letos těžké, protože zastupuje i pozici manažera. Letos to opravdu se sponzory v Brně nebylo růžové, takže měl problémů víc než dost. K tomu, když už máte takovéto jméno… Pro něj to bylo strašně těžké, že si ani nemohl dovolit poskládat tým, jak chtěl. Celou sezonu se slibovalo, že přijde ještě jedna pivotka, ale nakonec na ní nezbyly vůbec peníze. Všechno je to o penězích. Nebereš jako chybu, že jsi odešla z Trutnova?Určitě ne. To, že jsem hrála Euroligu, mi může otevřít dveře do evropského basketbalu mnohem víc, než kdybych v Trutnově hrála českou ligu a měla nějaké statistiky. Srovnání s evropskou špičkou se bere úplně jinak než statistiky v tuzemské lize. Že Brno neudělalo úspěch v lize, dobře, ale byli jsme aspoň druhé v Českém poháru. Jsem ráda, že díky Eurolize a Brnu se o mně trošku někde ví. Mám teď na čem stavět v tom mém cíli jít příští sezonu hrát do zahraničí. To už si prohlašovala loni, že bys chtěla odejít…Ale nakonec to dopadlo, protože jsem skončila v Brně. Když vám někdo nabídne Euroligu, trošku to přehodnotíte. Opravdu se mi ale během sezony potvrdilo, že česká liga už je pro mě tak stereotypní, že se nedokážu kolikrát do zápasu ani motivovat. Bohužel, je to tak. Pro to teď dělám všechno, abych se dostala nějaké zahraniční ligy, když jsem agentovi (Srb Predrag Bojovič - pozn. red.) dala podmínku, že chci tým, který hraje minimálně nějakou evropskou soutěž, jako je FIBA Cup nebo Euroliga. Už máš nějaké nové angažmá v dohledu, nebo třeba čekáš po mistrovství Evropy?Nečeká se. Něco se mi, ráda bych řekla, že rýsuje, ale nechci to samozřejmě zakřiknout, takže o tom dál nebudu mluvit. Ani nenaznačíš?Nejdřív ta nabídka musí přijít. Není to tak, že bych měla pět nabídek a vybírala si. Je to trošku složitější. Na moji pozici, kdy vlastně jsem menší křídlo a rozehrávačka, je těch hráček spoustu. A pak už je to jen na tom, aby ten agent uměl prodat. Ale co když žádná taková nabídka, která by tě uspokojila, nepřijde. Zůstala bys ještě rok v české lize?Já už prakticky nemám tým v České republice, kam bych chtěla jít. Nevím, co by se muselo stát, abych se stejně ještě podvolila tomu, že zůstanu v České lize. Asi prostě i za cenu toho, že bych slevila z těch evropských soutěží, odejdu někam do zahraničí. Myslím, že česká liga už by pro mě nebyla přínosem jak z hlediska výkonnosti, tak spokojenosti, aby mě ten basket bavil. Michal Bogáňmichal@trutnovinky.cztwitter: michalboganfoto: Vilém Fischl, Václav Mudra/ČBF