Domů

Drsné tatranské peklo svíralo Trutnováky skoro pět hodin

O závodech Spartan Race jste už určitě slyšeli. Jeden z nejpopulárnějších překážkových běhů na světě se podle obtížnosti dělí do tří kategorií - Sprint, Super a ten nejtěžší je Beast. A právě v té nejnáročnější „bestiální“ kategorii se v Tatranské Lomnici konalo mistrovství Evropy. „Já jsem si tam chtěl jet uzavřít trifectu,“ prozradil Karel Kubec jeden z důvodů, proč se na Slovensko vydal. Když závodník, který totiž během kalendářního roku zdolá všechny tři typy závodů, dostane speciální spartanskou medaili - trifectu. Karel Kubec už má doma jednu z loňska. V letošním roce si po sprintu v Litovli a závodu Super v Donovalech vyrazil do Vysokých Tater pro druhou. „A umocněné to bylo tím, že se jednalo o mistrovství Evropy,“ přiznal, že i tohle ho tam táhlo. Nejtěžší závod měl být kvůli pořadatelství šampionátu ještě delší a s ještě větším počtem překážek, než bývá obvyklé. To na start také přilákalo přes 2500 účastníků z 25 zemí. „Hned na začátku nás nahnali do vody a pak jsme vybíhali na Skalnaté pleso. Bylo to docela drsný, protože se neběželo po sjezdovce, ale pod lanovkou na kamenech,“ popisoval Karel Kubec úvodní část závodu, při které závodníci museli překonat 1000 výškových metrů. A zdolat několik překážek. „Zajímavostí bylo, že všechny byly odstupňované směrem nahoru,“ poznamenal trenér trutnovských boxerů. Když se s Jakubem vydrápali na Skalnaté pleso, museli zapnout hlavu, protože je čekal memory test. „To je, že dostaneš číslo a jméno, které si musíš zapamatovat. Kdekoliv na trati se tě pak na to můžou zeptat,“ vysvětloval Karel Kubec, jak si od té chvíle stále opakoval svůj kód: 84margita71 63. „Bylo to docela dlouhý,“ smál se. První memory test přišel na řadu asi na 15. kilometru. Kdo to při kontrole řekl špatně, musel za trest udělat třicet angličáků. Co je to angličák? Kombinace dřepu, kliku, opětovného dřepu a výskoku. Tento cvik museli závodníci vykonávat pokaždé, když nesplnili úkol. A třicetkrát. Oba borce z Krkonoš to potkalo třikrát. Karlovi se vysmekla ruka při ručkování na hrazdě, netrefil oštěpem panáka a nedokončil traverzování na kostkách po zablácené lezecké stěně. Z té spadnul i Jakub a ruka se mu smekla i při šplhu. Třetí sérii angličáků si dal při úplně poslední disciplíně. „Tahali jsme tam pytle přes kladku. Byly strašně těžký a já už jsem byl úplně kantáre, tak jsem to radši zahodil a udělal třicet angličáků,“ povídal. Brodili se rybníkem, balancovali na úzkém prkně, přitahovali se, chodili po kůlech, převraceli pneumatiky, přeskakovali dřevěné zdi…. Bylo toho hodně. O tom, čím vším si závodníci v Tatranské Lomnici prošli, nejlépe vypovídá následující video. Všichni přitom stále běželi, aniž by věděli jak ještě dlouho. „Když jsem běžel Beast loni v Donovalech, měřil 23 kilometrů a bylo tam 28 překážek. Tady jsme čekali, že to bude o něco delší. Tak 25 kilometrů,“ vyprávěl Karel Kubec. Odhadu mu nevyšel. Asi na 20. kilometru dojedli s Kubou všechny svoje zásoby a začali vyhlížet další občerstvovačku. Když se k ní na 24. kilometru dostali, zjistili, že už tam nejsou žádné cukry. „Ptali jsme se, kdy bude cíl. Řekli nám, že si myslí, že ještě asi čtyři kilometry,“ nepotěšila trutnovskou dvojici tato zpráva. Za touto občerstvovačkou se Karel Jakubovi vzdálil a tatranskou džunglí, jak Karel pojmenoval tento úsek, běželi každý sám. Následoval druhý memory test a pro Karla 84margita7163. „Všude kolem byly stromy a houštiny. Já už jsem byl docela vyšťavený, a tak jsem koukal všude okolo, co bych mohl sníst. Chvílemi jsem fakt uvažoval, že budu jíst trávu nebo lopuchy,“ líčil Karel Kubec. A najednou na zemi uviděl igelitovou tašku a u ní tři trsy hroznového vína, které asi někomu vypadlo z batohu. Tak po jednom hrábnul a začal hltat jednu kuličku za druhou. „Byl jsem z toho v takovém šoku, že jsem pak bojoval s tím, jestli se mám vrátit pro ten zbytek. Na druhou stranu se ve mně prala myšlenka, že někdo může mít podobný problém jako já a bude to taky potřebovat,“ usmál se. Tělo běželo dál. A přišel asi tříkilometrový úsek potokem. „To víno mi docela pomohlo, protože v potoku se mi docela dařilo a pár závodníků jsem tam předběhl,“ řekl Karel. To už ale také tušil, že se blíží zpět do střediska v Tatranské Lomnici. Tam si teda ještě udělal třicet angličáků za oštěp a proběhl cílem. Po 31 kilometrech, 36 překážkách a 4 hodinách 45 minutách a 58 vteřinách. „Pocity v cíli? Super. Tenhle Spartan byl prostě výjimečný jak svou délkou, tak množstvím disciplín,“ povídal muž, který ve svojí kategorii Elite muži obsadil 61. místo. V absolutním pořadí všech skončil 266. z 2581 závodníků. Jakub Synek se dostal do cíle za 4:49:54 na 68. místě, respektive jako 296.  „Byl to úžasný závod, hezky postavený. Já Tatry miluju, takže to byl i ten důvod, proč jsem tam chtěl jet. Jak to ale bylo hezké, tak stejně to bylo náročné. Jsem spíš sprinter než vytrvalec, takže dlouhé tratě jsou pro mě spíš za trest, ale dalo se to. Člověk samozřejmě potřebuje mít natrénováno, ale ono je to pak stejně spíš už jen o hlavě a o tom se překonat. Po závodě jsem se proklínal, že už nikdy na tak dlouhého Spartana nepojedu, pár dní potom jsem ještě chodil jako důchodce. Ale pak to přejde a zase to člověku začne vrtat v hlavě,“ pronesl Jakub Synek. Mistrem Evropy se stal Angličan Jon Albon, který závod dokončil za 2 hodiny 42 minut a 23 vteřin. Michal Bogáň michal@trutnovinky.cz twitter: michal.bogan foto: archiv Karla Kubce