Domů

Děti mě dokáží krásně nabít, pochvaluje si ředitelka Libřická

Jak dlouho jste ředitelkou základní školy?Letí to strašně rychle, letos je to sedm let. Předtím jsem byla na malé základní škole v Horním Maršově, kde jsem léta učila a pak jsem tam byla zástupkyní ředitele. Když jsem se dozvěděla, že byl vyhlášen konkurz na ředitele Základní školy Rudolfa Frimla v Trutnově, přihlásila jsem se. Vyšlo to a jsem velmi ráda. Byla jste také řadovou učitelkou.Ano, spoustu let a byl to velký přínos pro to, co nyní dělám. Mým oborem je matematika a fyzika. Začínala jsem jako učitelka na prvním stupni, kde jsem učila tři roky, takže jsem si vyzkoušela, jaké to je pracovat s malými dětmi. Později jsem byla na druhém stupni, kde jsem učila hlavně matematiku, ale i jiné předměty. Ještě i jako ředitelka učíte?Učím a strašně ráda. Nelíbí se mi myšlenka, že by ředitele neměli učit nebo jen málo. I když je to náročně, nedokáži si to bez učení představit. Toto povolání bývá považováno za psychicky velmi náročné. Je to pravda?Náročné to je, ale je to hodně individuální. Buď to učitel zvládá a má vztah k dětem, nebo k nim vztah nemá a pak může být tato profese břemenem. I když jdu někdy z ředitelny do třídy v ne příliš dobré náladě, tak mě děti dokáží krásně nabít. Je učitelská profese zároveň posláním, nebo je to jen obvyklé klišé? Vůbec si nemyslím, že je to klišé, i když to tak třeba zní. Je to určitě poslání. Učitelem v uvozovkách může být každý, ale ne každý je dobrým učitelem. Pokud člověk nemá k této profesi vztah, tak u toho nemůže dlouho vydržet. Máte jako ředitelka v pedagogickém sboru autoritu?To by asi byla otázka spíše pro pedagogy. Také by mě ale zajímalo, co by na to řekli. Asi mám takovou tu přirozenou autoritu. Není tady nic, co bychom nějak lámali přes koleno. Většinou se domluvíme, o věcech spolu diskutujeme a jednáme. Musím říci, že je v naší škole spousta úžasných pedagogů, kteří sami přicházejí s podněty a nápady, z nichž čerpám pro svoji práci. Sama si od nich nechám poradit a radí mi velmi dobře. Dostala jste se někdy se svými podřízenými do křížku?Nevzpomínám si, že by se situace až tak vyhrotila. Samozřejmě spory nějaké jsou, ale víceméně pracovní, které si velmi rychle vyříkáme. Myslím, že jsem člověk, který vyslechne ostatní názory. Jsou ale situace, kdy musím nějak rozhodnout. Usiluji o to, abych rozhodla správně. Jste diplomat?Snažím se. Co musí umět šéfová školy?Je to tak trochu holka pro všechno. Musím být trochu právník, ekonom, pedagog, čím dál tím více psycholog a mít asi i technické myšlení. Je to spousta profesí v jedné profesi. Před prázdninami tady například chystáme různé úpravy a opravy. Během sedmileté kariéry ředitelky školy jsem si už třeba chystala nákresy na výměnu oken, zajímám se o to, jaká nejlepší podlaha by měla být ve třídách nebo na chodbě či v tělocvičně. Je to stále něco nového, co se musím učit. Trávíte v práci hodně času? Odcházíte ze školy poslední?Jak kdy. Dříve to bylo horší, přišla jsem první a odcházela poslední. Už jsem se ale naučila trochu více odpočívat a možná je to i tím, že jsem se naučila některé úkoly přerozdělovat na jiné pedagogy, protože se na ně můžu spolehnout. Občas si vezmu práci domů. Co říká na vaši vytíženost rodina?Vzhledem k tomu, že syn už je velký a zařizuje si vlastní život, a dcera vychází z deváté třídy, tak už je to v pohodě. Horší to bylo, když byla dcera malá a absolvovala spoustu kroužků. Navíc jsem s nimi chtěla trávit čas, takže to bylo náročnější. Práce určitě nesmí být na úkor rodiny.  Trpí učitelé i ředitelé škol profesionální deformací a doma se chovají stejně jako ve škole?Myslíte diagnóza učitelka? Já vždycky svým dětem říkám, že kdyby mě to začalo postihovat, aby mě na to upozornily. Zatím se to nestalo. Je to asi o tom, jak se s tím člověk vypořádá a dokáže oddělit profesionální chování ve škole od chování k vlastním dětem a k rodině.  Takže vám děti neřekly: Mami nechovej se pořád jako učitelka? Zatím mně to doma neřekly. Mají to děti kantorů doma těžší než ostatní vrstevníci?Patrně to mají těžší, ale zase je to o povaze dětí. Každé dítě učitele se s tím dokáže nějak jinak vyrovnat. Měla jsem to štěstí, že mé děti se s tím vyrovnávaly docela dobře. Možná citlivější potomci s tím mají trochu potíže. Bavíte se v rodině o problémech školy?Bavíme se o škole, ale problémy školy nikoho nezatěžuji. A rozhodně neřeším doma věci jiných dětí a učitelů. Bavím se o problémech svých dětí. Dali vám školáci nějakou přezdívku?Pokud ji mám, tak o tom nevím. Dcera chodí na tuto školu, trénuje mažoretky a chystá akce pro menší děti. Tak vím, že malé děti říkají teď přijde malá říďa, předtím tady byla velká říďa. Myslíte si, že jste u podřízených a žáků oblíbená nebo to neřešíte?S dětmi vycházím velice dobře. Je radost, když ke mně na chodbě malé děti přiběhnou, začnou si se mnou povídat nebo mě dokonce obejmou. To je krásné. S velkými dětmi je zase legrace. Jsou fajn. S kantory nemám žádné konflikty. Stačí dva měsíce prázdnin na regeneraci sil kantora?Mně osobně ano. Jsem docela aktivní člověk, tak mně ty dva měsíce přijdou celkem dlouhé. Domnívám se, že na načerpání sil prázdniny stačí. Jste nervózní, když začíná nový školní rok, nebo se těšíte, až začne?Většinou se těším. Je to spíše taková zdravá nervozita v očekávání něčeho nového, jaké budou nové děti. Jsou současné děti v něčem jiné, než ty v minulosti?Nezastávám názor, že dnešní děti jsou horší, než jsme třeba byli my. Děti jsou jiné, protože je jiná doba. My jsme trávili více času venku, když jsme byli nemocní, tak jsme si četli, komunikace s kamarády byla výhradně ústní formou. Dnes je to jiné. Děti mají kolem sebe spoustu informací, jsou na internetu, komunikují přes sociální sítě, mají množství dalších možností, proto jsou jiné. Trochu mě mrzí, že spousta dětí tráví daleko méně času pohybem. Ale zase jsou výjimky. A bohužel také málo čtou, a to je asi obecný problém téměř všech dětí. Děti, jak jste říkala, jsou na sociálních sítích, ovládají internet. Stačí jim kantoři, drží s nimi krok?Samozřejmě kantor by s dobou měl držet krok, ale nemyslím si, že by dětem měl ve všem stačit. Děti mohou být přece v něčem lepší než učitel. Jde o to, jaký vztah si s nimi učitel vybuduje.   Je české školství na dobré úrovni nebo by potřebovalo nějakou regeneraci?Současné školství odpovídá frekvenci střídajících se ministrů. To myslím není dobře. Pro nás to pochopitelně znamená spoustu různých změn, které jsou příliš časté. Souvisí s tím přebujelá byrokracie, která nás nadměrně a někdy i zbytečně zatěžuje. Místo, abychom se věnovali pedagogickému procesu, tak se věnujeme administrativním věcem a legislativě. Na druhou stranu je spousta dobrých věcí v českém školství, ale zase mnoho dalších, které byly lepší. Také je školám stále určováno, co a jak mají dělat. Ještě v nedávné minulosti jim byla dána větší volnost rozhodování. Dokážete si představit, že byste dělala něco jiného?Když se na mě nahrne spousta práce, tak si občas říkám: Mám já tohle všechno zapotřebí? Ale stačí mi se z toho vyspat nebo si zasportovat. Asi si nedovedu představit, že bych dělala něco jiného. Jakým způsobem relaxujete, co ráda děláte ve volném čase?Hodně ráda chodím cvičit. Vyrůstala jsem na horách, tak v zimě lyžuji. Velmi ráda čtu, na což během školního roku není moc času, ale doženu to o prázdninách. Miluji také moře a sluníčko. Mým velkým koníčkem je vaření a pečení, protože mám ráda dobré jídlo a pití. Mé děti by ještě podotkly, že ráda uklízím. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek