Domů

Člen zásahovky: Střelba je až poslední možné řešení

Co dělají členové jednotky, když zrovna nezasahují? Trénují, probíhají výcviky, taktická příprava, stře­lecká příprava, práce ve výškách, tělesná příprava. Probíhají výcviky specialistů potápěčů, pyrotech­niků, vyjednávačů, odstřelovačů, psovodů… Celý rok je rozdělen do několika tematických okruhů a tomu je přizpůsoben výcvik nás všech. Jaká je vaše pracovní doba? Čtyřiadvacet hodin denně jsme připraveni během několika minut vyjet na zásah. Pracovní doba a po­čet příslušníků jsou dále přizpůsobovány konkrét­ním potřebám jednotky. Stalo se vám někdy, že už jste šli z akce do akce?Zrovna nedávno jsme ráno kolem šesté hodiny odjeli do Prahy. Když jsme se odpoledne vrace­li do Hradce, byli jsme odvoláni na další zákrok. Z důvodu těžko přístupného terénu bylo provedeno slanění k tělu zemřelého a jeho následné vyproštění. Na základnu jsme se pak vrátili až večer. Z jakého posledního zásahu jste se jako jednotka vrátili a jak jste situaci řešili?Dnes proběhl v ranních hodinách zásah na dvou místech zároveň. Byli jsme rozděleni do dvou sku­pin. Jedna zadržela pachatele v rodinném domě, ta druhá se za dalším pachatelem vydala do bytu. V této skupině jsem byl i já. Jako celý tým jsme vy­běhli po schodech do patra, tam jsme vyrazili dveře a pachatele jsme dopadli v ložnici. Jednalo se o „běžný výjezd“? Dá se třeba říct, k čemu býváte povoláváni nejčastěji?Každý zákrok je specifický a ke každému zákroku se přistupuje na sto procent. Nejčastěji jsme nasazováni na zadržení nebezpečných pachatelů, kteří bývají ozbrojeni. Potápěči jsou například využíváni na pátrání po věcech pocházejících z trestné činnosti a pátrání po utonulých osobách. Když dostanete hlášení, že musíte do akce, jak to pak všechno probíhá?Velitel svolá tým, proběhne instruktáž, rozdělení úkolů, a pokud je to potřeba, vyjíždíme v co nej­kratším čase na místo. Nacházíme-li se v tu chvíli ve vozidlech, probíhá instruktáž přes radiostanici. Je pro vás rozdíl, když jdete do akce, která je připra­vená dopředu, nebo jste dostali náhlou zprávu?Zásadní rozdíl je v informacích. U plánovaného zákroku dopředu známe informace o pachatelia zákrok si přizpůsobujeme našim potřebám - čas, místo... U neplánovaného zákroku vše pro­bíhá za pochodu a je zde určitá míra improvizace. Je pro vás třeba problém, že máte nějaké instrukce, ale na místě zjišťujete, že je to jinak?Pro mě to nepředstavuje tak velký problém. Po­kud je na vše dostatek času, na místě přehodnotí situaci velitel zákroku. Často se stává, že je něco jinak, ale jsme vycvičení tak, abychom dokázali rychle reagovat a dotáhnout zákrok do finální podoby. Zvažujete někdy situaci, nebo vždy plníte rozkazy?Jelikož jsem policista, tak se musím řídit rozkazy, které jsou v souladu s právními normami ČR. Zažil jste už při zásahu opravdu nějaký nepříjemný moment?Nic si nevybavuji. Snad jen, když jsme provádě­li zadržení pachatele u něho doma v rodinném domě a v místnosti s ním byli i jeho dva psi. Jed­nalo se o nějaké bojové plemeno. Tuto informaci jsme věděli dopředu. Celou situaci zvládli kole­gové psovodi, kteří psy zatlačili do vedlejší míst­nosti a vše proběhlo v pořádku. U čeho největšího jste zatím zasahoval?To asi nejsem schopný vyzdvihnout nějaký kon­krétní zákrok. Jedná se často o organizovaný zlo­čin, kde jde o drogy. Někdy probíhá zákrok i na několika místech v republice. Jak často se střílí?Několikrát se už v naší jednotce střílelo. Já osobně jsem byl střelbě přítomný dvakrát. Jednou jsem s kolegou vystřeloval brokovnicí zámek u vcho­dových dveří do domu. Podruhé nebezpečný pachatel ujížděl ve vozidle, bezprostředně svou jízdou ohrožoval životy a zdraví lidí, střílelo se na pneumatiku. Já ale nestřílel. Střelba zase není tak častá záležitost, vždy je to až poslední možné řešení. Byl jste někdy zraněn? Jste dobře chráněn výstrojí?Při zákroku jsem zraněn nebyl, zranil jsem se při výcviku při slaňování, ale naštěstí to nebylo nic vážného. Zranění při výcviku jsou celkem běžná. Všichni členové zásahové jednotky jsme vyba­veni balistickými vestami, přilbami, k dispozici máme balistické štíty a další ochranné pomůcky. Nikdy nevíte, co se na místě přihodí, na takové situa­ce vás mají připravit výcviky. Podobají se skutečným akcím?Ano, instruktoři připravují výcviky tak, aby co nej­více odpovídaly reálným situacím a abychom byli připraveni na nejhorší možnou variantu. Jak takový výcvik probíhá?Nacvičují se modelové situace, při kterých se mění scénáře. Střídáme se na jednotlivých postech tak, aby každý z nás byl schopný zastoupit toho druhého. Kde cvičíte?Cvičíme na střelnici, ve vhodných budovách i na naší základně. Lze říci, že prakticky kdekoliv. Vý­cvik probíhá i formou výměnných pobytů, zejména s našimi slovenskými a polskými kolegy. Četl jsem o pekelném týdnu, který je první částí třímě­síčního přijímače. Třicetikilometrové noční pochody, cvičení v ledové vodě, deset hodin spánku za týden… Jak na to vzpomínáte? S odstupem času člověk zapomene na bolest a únavu a vzpomíná na to v dobrém. Každý si tím musí projít, jelikož je to nezbytná součást tříměsíčního přijímacího řízení do naší zásahové jednotky. Je to zážitek na celý život. Vybavuji si okamžik, kdy jsme se vrátili z celonočního pocho­du, to se nespalo vůbec. Přišli jsme ráno a já jsem se v tu chvíli cítil tak, že jsem nebyl ani schopný chodit, jak mě vše bolelo. Ale za hodinu už jsem musel být schopný opět dál fungovat. Co je nejdůležitější, abyste tento dril zvládl?Důležitá je fyzická kondice, ale i ta psychická. Ne­přemýšlet o budoucnosti, ale přemýšlet nad tím, co zrovna dělám. Když se v pondělí odpoledne už cítíte tak, že jste takovou fyzickou zátěž ještě nezažili, nemá cenu přemýšlet nad tím, co bude za hodinu, příští den nebo za tři dny. Proč jste si vůbec vybral zrovna práci u policie?Asi to bude znít jako klišé, ale chtěl jsem pomá­hat lidem, být na straně „dobra“ a celkově mě ta práce lákala. Jak jste se dostal do královéhradecké zásahovky?Právě tak, že jsem úspěšně absolvoval toto vý­běrové řízení. Být členem zásahové jednotky v Hradci Králové byl můj sen už od té doby, co jsem nastoupil k policii. Předtím jsem sloužil v Trutnově pět let na hlídkové službě a pak jsem si prošel dvěma obvodními odděleními. Co vás na této práci tak lákalo?Celková náplň práce, výcviky, zákroky. Můžu říct, že má práce je mi koníčkem. Jaké je věkové složení vaší jednotky? A do kolika let si myslíte, že tuto práci vydržíte dělat?Jsme zde ve věku od 25 do 50 let. Třeba instruk­tory máme zkušené kolegy, kteří už mají něco za sebou a něčím si prošli. A to je dobře, protože se máme od koho učit. Doufám, že ještě za 15 let budu sloužit, to mi bude 45. Rád bych zde byl tak dlouho, dokud mi to zdraví dovolí. Co na vaši práci říká rodina?Rodina mě v tomto směru podporuje. Snad jen prarodiče měli ze začátku strach, ale zvykli si. Pracujeme jako tým a dáváme pozor na ostatní. Nemáte někdy strach?Strach nemám. Cítím zodpovědnost. Důležité je abychom se mohli spolehnout jeden na druhého, splnili úkol a vrátili se v pořádku domů. Zasahovali jste teď někdy v Trutnově nebo někde na Trutnovsku?V poslední době probíhalo na Trutnovsku i přímo v Trutnově několik zákroků, většina jich byla me­dializována. Na začátku dubna jsme si šli domů pro pachatele, který měl na svědomí loupež. To byl asi ten poslední zásah. Michal Bogáň                 michal@trutnovinky.cz foto: archiv ZJ KRPH