Domů

Bude to znít možná legračně, ale kronikář především nesmí propadnout panice

Vzpomínáte si na svoje pocity, když jste se dozvěděla, že budete novou kronikářkou města? Ano, vzpomínám, na to se nedá zapomenout. Cítila jsem nepředstavitelnou radost, pocit závratného štěstí, mé nadšení nebralo konce. Převzala jste kroniku města po legendě v oboru Antonínu Justovi. Cítila jste zvýšený pocit zodpovědnosti? Od začátku mi bylo jasné, že v případě psaní kroniky jde o velkou zodpovědnost a navíc ještě umocněnou tím, že pan profesor Just je žijící trutnovská legenda. Jenže případné obavy z toho, zda v této roli uspěji, zcela přehlušilo mé nadšení a radost. Byl pro vás start snadnější, když vám kroniku předal člověk, který ji vedl mimořádně pečlivě? Ano, určitě, ale s touto náročnou prací jsem se jako každý jiný musela popasovat sama. Půjdete ve šlépějích svého předchůdce nebo se vydáte takříkajíc vlastní cestou? Ráda bych šla vlastní cestou, to však neznamená, že bych si z dosud existujících kronik nevzala různá ponaučení. Na kroniku pohlížím očima badatele. Předpokládám, že co nyní zajímá mne, mohlo by v budoucí době, která již nebude mít pamětníka, zajímat i ty, kteří ji z nejrůznějších důvodů otevřou. O svých představách jsem se podrobně rozepsala ve svém úvodním vyznání kronikářky. Měla jste s touto prací zkušenosti? Upřímně řečeno ne velké. Od roku 2011 sice píši kroniku Římskokatolické farnosti v Úpici, ale to je trochu jiná práce. Jako badatelka však mám určitou povědomost o vedení kronik obcí a farností, některé jsem i podrobněji pročítala, a samozřejmě, že mi nejsou neznámé ani edice nejstarších kronik národních. Jaké byly vaše první kroky? Poznat co nejvíce Trutnov, sžít se s jeho obyvateli, rozšířit dosud existující okruh svých přátel a spolupracovníků, kteří by mi mohli být v tomto mém nesnadném úkolu co nejvíce nápomocni. Pamatujete si na váš první zápis? Co to bylo? Silvestrovský, vlastně novoroční trutnovský ohňostroj. Kronika se už nepíše ručně. Je to výhoda? Ano, je to velká výhoda, neboť můžete během roku kdykoliv, kamkoliv, cokoliv doplnit. Neměla ale ručně psaná kronika své neopakovatelné kouzlo? Měla, o tom jsem přesvědčena, ale časy se mění... Co musí každý den dělat kronikář? Na to má každý kronikář svůj recept. Já osobně kontroluji pravidelně svoji e-mailovou poštu, pročítám noviny, prohlížím tiskoviny, telefonuji se svými spolupracovníky, ale hlavně den co den něco dalšího zapíši. Chodíte na rozmanité akce. Podle jakého klíče vybíráte, co bude zaznamenáno na stránkách kroniky? Mne zajímá mnohé, jen času není tolik, abych vše mohla zvládnout. Ráda navštěvuji různé akce, poznávám zdejší obyvatele a jejich aktivity. Hovořím a navazuji spolupráci, podnětů není nikdy dost. Do kroniky se pak snažím dát co nejvíce stěžejních a nejzajímavějších zpráv.  Co v kronice nesní chybět? Za velmi důležité považuji odkazy na prameny. Kronikář může zaznamenat jen nepatrný zlomek událostí. Důležité je, aby budoucí zájemce, historik, badatel, věděl, kde najde víc, kde je uložen použitý pramen. Čemu je třeba věnovat zvýšenou pozornost? Bude to znít možná legračně, ale kronikář především nesmí propadnout panice. Den co den se na něho ze všech stran valí nepředstavitelné množství událostí, zpráv a novinek. Je třeba si vše nechat v klidu projít hlavou, promýšlet, zvažovat a pečlivě vybírat. Má psaní kroniky nějaká ustálená pravidla? Ano, existují základní pravidla, s nimiž jsme byli seznámeni na školení. Ta je nutné dodržet, ale jinak je kronika dílem každého kronikáře. Věnujete se stále práci v muzeu? Čím se konkrétně zabýváte? V muzeu již nepracuji. Od 1. února mám nové zaměstnání, jsem učitelkou na základní škole. Ve veškerých aktivitách týkajících se mé práce kronikářky však pokračuji a ráda bych se věnovala ještě intenzivněji své badatelské a publikační činnosti. Mým snem je přispět k lepšímu poznání nejstarších dějin Trutnova lucemburské doby. Nechci však nic uspěchat. Přeji si, aby to, co napíši, bylo opravdu přínosné. Není problém toto zaměstnání a psaní kroniky spojit? Nemám důchodový věk, musím ještě několik let pracovat. Jinak to nejde. Když však máte práci opravdu rád, není problémem nic. Budu mít teď volné všechny víkendy, takže budu moci do Trutnova dle potřeby přijet i v tyto dny. Jaký má podle vás smysl psaní kroniky? Má velký smysl.  Kronika je obrazem doby. Věřím, že naši potomci budou rádi, že jsme jim ji zanechali a budou v ní listovat a hledat se stejnou úctou a očekáváním, s jakou otevíráme dávné kroniky my. Čím je osobně pro vás? Co vás na tom baví? Pro mne je to náplň mého života. Historii miluji a nyní mohu přispět ke zmapování historie Trutnova. Obdivuji toto město. Pověst o trutnovském drakovi mi učarovala již jako začínající učitelce. Letos tomu bude již 30 let, kdy vznikla obrázková osnova k tomuto vyprávění, kterou pro mne namaloval můj tehdejší žák, dnes zaměstnanec jednoho trutnovského podniku, Tomáš Brokl. Léta jsem ji využívala ve škole, v posledních pěti letech při edukaci v muzeu, nyní je trvale uložena v mém archivu kronikářky. Scházíte se s kronikáři z jiných měst, abyste si vyměňovali své zkušenosti? Zatím udržuji trvalý kontakt s naším školitelem, kronikářem statutárního města Ostravy, Tomášem Juřicou, bývalou kronikářkou města Úpice, Janou Nešněrovou, a dnes již také bývalým kronikářem města Světlé nad Sázavou, Jaroslavem Válou. Vídáte se ještě s vaším předchůdcem Justem? Je vám třeba nápomocen nějakou radou? Samozřejmě. Pan profesor mi dal v začátku mé práce mnoho cenných rad, potkáváme se v Trutnově často. Navíc je členem komise, která má nad kronikou dohled. Je tedy podle vás psaní kroniky svým způsobem posláním? Ano, je to poslání, je to příležitost, které se nedostane každému. Vážím si to toho. Slyšel jsem, že některá města a obce už několik let kroniku nevedou. Staří kronikáři odcházejí a mladí se do toho nijak nehrnou. Je to problém? Co na to říct? Je to velká škoda. ALENA KŘIVSKÁ narozena 1. února 1957 v Ledči nad Sázavou vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu v Hradci Králové byla učitelkou na ZŠ v Úpici a ve Velkých Svatoňovicích pracovala jako průvodkyně a edukační pracovnice v Muzeu Podkrkonoší nyní je opět učitelkou zajímá ji historie, literatura a výtvarné umění od roku píše kroniku města Trutnova žije v Úpici Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: Miloš Šálek