Domů

Astrofotografie oprošťuje od hloupostí, tvrdí muž, který měl být pilotem

Jsi malíř, fotograf, kameraman. Měl jsi být ale něčím jiným, ne?Pilotem. Měl jsem k tomu rodinné předpoklady. Táta byl učitelem na jediné letecké škole, která byla ve Vrchlabí. Už ve čtrnácti letech jsem začal létat a už o rok později jsem měl pilotní průkaz na větroně. Proč ses jím nakonec nestal? V okamžiku, kdy jsem měl přejít na motorová letadla, začalo být zřejmé, že to nedopadne. Nedostal jsem bohužel doporučení, protože jsem neměl patřičné kádrové předpoklady. Od otce bylo vyžadováno, aby byl kvůli létání straník. Byl ale v tomto směru velmi pasivní, tak ho nakonec vyloučili.  Politika ho vůbec nezajímala, pouze létání. Po vojně jsem si udělal alespoň instruktorské zkoušky na větroně a učil jsem dva roky mladé adepty létání. Byl otec zklamaný, že jsi doporučení nedostal?Létal jsem celkem slušně a určitě ho to mrzelo. Mrzí tě to s odstupem času?Nemrzí. Život by se asi odvíjel úplně jinak, ale mám pocit, že by nebyl zase tak zajímavý, jako jsem ho měl potom. Kdy jsi začal malovat?Malování jsem se věnoval, už když jsem létal. Intenzivněji v okamžiku, když pro mě zvadla šance létat profesionálně. Výtvarné sklony jsem však měl už na základní škole. Chtěl jsem jít na Střední uměleckou školu do Železného Brodu nebo do Jablonce. To bohužel nevyšlo, protože zase úřadoval bolševik. Nedostal jsem se na žádnou střední školu a byl jsem rád, že mě nechali alespoň vyučit strojním zámečníkem a nástrojařem. V té době jsem měl o malování vážný zájem, kreslil jsem hodně studie hlav a figur. Chtěl jsem jít na akademii, ale ani tam jsem se nedostal. Kreslení, různé grafické a malířské techniky i dějiny umění jsem tedy studoval jako samouk doma. To vše jsem provozoval při práci u práškovacího letectva Slovair, kde jsem strávil dvacet let. Pamatuješ se na svůj první obraz?V té době jsem namaloval spoustu obrázků v souvislosti s mým samostudiem kresby a malby. První obraz si už nepamatuji, ale uchvátila mě americká malba 50. a 60. let a autoři, jako například Jackson Pollock, Mark Rothko a další. Byly to sice silné inspirační zdroje, ale snažil jsem se to dělat po svém.  Na přelomu 70. a 80. let jsem maloval obrazy inspirované vesmírem, i když jsem o tom tehdy ještě moc nevěděl. Kde se v tobě vzal výtvarný talent?Máma slušně kreslila a tátův bratranec byl akademický malíř. Maloval celý život. Je tedy možné, že je tam nějaká genetická stopa. Ve výtvarné tvorbě jsi dosáhl úspěchů, získal jsi ceny i čestná uznání.  Dokonce tě v roce 1986 přizvali na přehlídku současného českého umění v Paříži. Co to pro tebe znamenalo? Vždy potěší, když člověk něco dělá se zaujetím a intenzivně, jak jsem to dělal já, a někdo to ocení. Zvláště potěšitelné bylo to, že v komisi, která do Paříže vybírala díla a oceňovala je, seděli významné osobnosti výtvarné scény, jako například Jiří Valoch a další. Měl jsem tam čtyři věci, ještě je mám doma. Byl jsi tam osobně? To víš, že ne. A pak nejednou…jsi pověsil malířství na hřebík. Proč?Já mám takové dlouhé malířské periody. Dlouho maluji a pak zase dlouho ne. Po revoluci byla euforická doba a spousta lidí začala podnikat. Nebyl jsem výjimkou, najednou se nabízelo mnoho netušených možností. Rozjeli jsme vyhlídkové lety ve Vrchlabí, což nádherně fungovalo pět let. Paralelně s tím jsem začal filmovat, každý let se totiž natáčel. Hned, jak lidi vystoupili z letadla, mohli se na to podívat. Vytvořily se kopie, které si mohli koupit. Získal jsem tam zkušenosti s filmováním. Udělal jsem v té době například dokument Jaro, léto, podzim, zima v Krkonoších včetně leteckých záběrů. Když jsme skončili s vyhlídkovými lety, rozhodl jsem se kamerou mapovat dění ve Vrchlabí. To byl jen krok k vysílání do éteru. Začalo to v roce 1993 a bylo to docela dobrodružné období. Sehnali jsme redaktora a už to jelo. Točili jsme zpravodajství a vznikla Vrchlabská televize. Do roka nás bylo jedenáct. Televizi jsme provozovali šest let.     Proč ses začal věnovat astrofotografii? Zájem o vesmír jsem měl vždycky. Zdeněk Fibír z Trutnova mi dal dalekohled, který jsem si doma složil. Technologie ale byly ještě v plenkách. První skutečný dalekohled jsem si koupil až v roce 2009. Má to spojitost i s létáním? Samozřejmě. Začal jsem to chápat v době, kdy do kosmu vylétl Gagarin. Všichni jsme tehdy chtěli být kosmonauty. Každý, kdo letěl do vesmíru, byl pilot. Kosmonautika a astronomie spolu hodně souvisejí. Nahoře najdeš něco, co na zemi nikdy najít nemůžeš. Snad jenom v té výtvarné podobě. Navíc pohled shora nabírá filozofický rozměr. Ty detaily, které na zemi někdy nejsou nic moc, shora nejsou vidět. Tento obor je technicky a časově náročný. Vysvětli ve stručnosti laikovi, jak snímek vesmírných těles vzniká?Každá astrofotografie je výsledkem sloučení několika desítek až stovek dílčích expozic jednoho objektu. Snahou je nasbírat co nejvíce obrázků. Čím je jich více, tím je tam více detailů, tím se odstraní šum a tím je obrázek čistější. V rámci odstranění šumu se vkládají ještě temné a světlé snímky. Potom složením snímků nastává téměř výtvarná práce, kdy pomocí počítače doluji výslednou fotografii. Říkal jsi, že astrofotografie není žádná zábava a nedá se na ni sbalit ženská. Jak jsi to myslel?Samozřejmě jsem to myslel trochu s nadsázkou. Kdyby mě to neuspokojovalo, tak bych to nedělal. Zábavné to není v tom, že se stále potýkám s technikou. Je to náročné na seřízení, aby to pracovalo v extrémních podmínkách v zimě i v létě. Je to i náročné na čas. Je to nezábavné v tom, že se pět hodin snímá obloha, každých šest minut mi to pošle snímek do počítače. I když bych celou dobu mohl dělat něco jiného, stejně mi to nedá a netrpělivě čekám na další snímek. Moc romantiky na sbalení ženské v tom není, ale mě to baví. Své snímky, které vypadají velmi výtvarně, nyní vystavuješ v Trutnově. Nejsou to jen neznámé světy vesmíru, ale připomínají například krajiny. Vidíš to také tak?To je právě to, co mě na tom vždycky bavilo. To nádherné skloubení technické, estetické a filozofické stránky věci. Při pohledu na ty fotografie si člověk uvědomí, co jsme, a dokáže se oprostit od různých hloupostí, kterými se často zatěžuje. Přispívá to i k jakémusi zklidnění mysli.  Jaká je ideální doba k focení?Zima. V té době je veškerá vzdušná vlhkost na zemi. Navíc je jasná obloha bez světelného smogu. Když je ale na obloze měsíc, tak se skoro fotit nedá, zvláště v době kolem úplňku. Kde čerpáš znalosti a informace?Musíš ležet v knížkách, vědět co hodláš fotit a kdy. Základní zdroj informací je katalog Charlese Messiera, který dal dohromady v letech 1750 až 1780. Ten obsahuje sto objektů. Sice v katalogu udělal spoustu chyb, protože neměl tehdy takovou techniku, ale některé jeho objevy jsou aktuální dodneška.  Vrátíš se ještě někdy k malování?Asi osm let jsem nic nenamaloval. Když to ale přijde, tak zase začnu. Nechci se do ničeho tlačit a nakonec vykrádat sám sebe. Třeba mi astronomie k malování poskytne nějakou další inspiraci. Uvidím. Musí to přijít samo. Na vernisáži trutnovské výstavy jsi byl vidět také jako baskytarista. Hudba tě provází celým životem nebo už to byla jen taková nostalgická vzpomínka?Hrál jsem asi deset let s kapelou. S vynikajícím hráčem na foukací harmoniku Ondřejem Konrádem, s kterým jsem si zahrál na vernisáži trutnovské výstavy, jsme muzicírovali na vojně. Bylo to úžasné v tom, že jinak odporná vojna byla snesitelnější. Po vojně jsme se párkrát navštívili, ale pak už jsme spolu nehráli. Později hudba nešla skloubit se zaměstnáním. Na vernisáži to bylo ale moc fajn. Návštěvníci rozmanitých akcí a výstav v Trutnově tě mohou vidět nejčastěji s kamerou. Je to pro tebe další tvůrčí médium? Natáčím už patnáct let a musím říct, že je to svým způsobem také výtvarná činnost. O každém záběru uvažuji, musím zvládnout kompozici, střih, aby celek držel dobře pohromadě a měl tvář. Za videoprogram Trutnovsko jsi získal cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Písku. Je to důkaz toho, že to děláš dobře?Asi ano. Město Trutnov si objednalo dokument o jedenácti městech okresu. Bylo to v kategorii do pěti minut. Samozřejmě mě ta cena potěšila. Jsi hodně univerzální člověk. Máš představu, co bys rád v budoucnosti vytvořil? Když jsem přestal malovat, hledal jsem činnost, která by mě uchvátila. Takže čekám, že zase něco nového přijde. A když to přijde, tak to budu dělat zase hodně intenzivně. Teď je to astrofotografie. Hynek Šnajdar hynek@trutnovinky.cz Foto: František Tůma