Domů

Anketa: Co vás ve stoleté historii republiky nejvíce oslovilo?

Miloš Trýzna, malíř Osvobození Rudou armádou. Už mi bylo třináct roků, takže jsem to vnímal a byla to pro mě závažná událost. Prožil jsem ji v obci Mžany, kde můj táta učil na škole. Po válce jsme se pak teprve přestěhovali do Trutnova. A později mě samozřejmě zasáhl i rok 1968. Ten rok byl pro mě nejúspěšnější rok mého odborného textiláckého života. V té době jsem jako ředitel dobudovával vzorový závod. Když mi o půlnoci  volal mechanik závodu, že je válka a jsou tady tanky, tak jsem tomu nevěřil. Myslel jsem, že si dělá legraci. Otevřel jsem okno a slyšel jsem, jak už to rachotí na mostě před kinem. Žena byla v jiném stavu a já jako bývalý oficír jsem si myslel, že fakt bude válka a budu muset do armády. Lenka Dufková, účetní Spartakiáda. Vzpomínka na úžasnou atmosféru a radost ze společně strávených chvil s kamarádkami a pohodovou učitelkou. Jan Roza, učitel Hodnotit stoletou éru republiky, kdy člověk prožije přibližně jen její třetinu, je cesta po tenkém ledě. Proto připomenu okamžik, na který si dobře vzpomínám a dovolím si tvrdit, že oslovil velkou část národa. Tím okamžikem bylo jedno brzké nedělní ráno roku 1998, finále olympijského hokeje, kdy se napětí u obrazovek dalo krájet. Po vypjatém utkání si pamatuji euforii v ulicích, radostí smějící se i brečící lidi, kteří snad po dlouhé době zapomněli na strasti všedních dní a spojovalo je jediné, a to porážka obra trpaslíkem a celkové vítězství v turnaji. Byl bych rád, kdyby se i dnes podobné chvíle občas opakovaly, aby i další generace měly na co vzpomínat. František Tůma, kameraman Nejvíce mě zasáhl 21. srpen 1968, sice negativně, ale jedná se asi o nejsilnější moment v mém životě. Bylo mi patnáct let a ráno jsme jeli s tátou na motorce z Vrchlabí do Brandýsa, kde byly sestra a mamka na dovolené, abychom byli spolu. Cestou jsme kličkovali mezi tanky a náklaďáky, to byl hodně silný zážitek. Vzpomínám si ještě i na takové extempore ve Vrchlabí, kde se lidé snažili stavět barikády, načež jim to ale tenkrát bývalý náčelník vrchlabského letiště rozmluvil s odůvodněním, že jakmile je tam zastavíme, tak se nám na letiště nastěhují a budeme je tam mít dlouho. redakce@trutnovinky.cz